čtvrtek 20. září 2018

两 Volná inspirace

Na rok
Nemám nárok
Na pocit bezpečí
V milovaných náručích

Tak přibližně takovýhle post (a k němu fotka deštěm uplakaného okna) na Hančině facebooku těsně před jejím odletem mi natlačil slzu do oka a okamžitě jsem zpětně přehodnotil "mírnou rozladěnost" z posledních předodletových dnů. To jsem měl pocit, že by měla Hanka balit, nebo alespoň připravovat si věci k zabalení a zjišťovat informace. Třeba, za jakých podmínek jí ubytují a jak se na kolej dostane. Hanka místo toho obrážela jedno rozlučkové party za druhým. A taky byla v 5 ráno (ne už, ještě) na rozhledně Kožich. Na co tam ve tmě asi koukala, mi nejde na rozum, ani tehdy nešlo. 

Zjišťování informací zůstalo na mně a finální zabalení taky. Obojí jsem udělal moc rád. Zjistil jsem, že kolej ubytovává i před registrací do školy a že mají recepci nonstop. Potvrdit se to ale nepodařilo. Na každý odeslaný mail přišla robotická odpověď : "Váš mail jsme obdrželi."

Pro jistotu jsem našel i 3 varianty městské dopravy z letiště ke koleji. Vzhledem k tomu, že městečko obývá asi 8 milionů lidí, nepřekvapilo mě, že cesta pomocí MHD trvá z letiště na kolej 3 hodiny (rychlovlak, metro, autobus).

A protože to znamenalo příjezd ke koleji nejdříve v 10 večer, našel jsem i průvodce cestováním taxi s adresou v čínských znacích. To by mělo trvat zhruba hodinu. Bez potvrzení z koleje stejně pojede úplně naslepo. Ale riskne(me) to. 


V neděli, pár hodin před odjezdem na letiště, jsme pak spolu balili kufr. Když jsem viděl tu obrovskou horu věcí na posteli, polilo mě horko a začalo vyjednávání: 

- Hani, proč si bereš nůžky na papír? 
- Kdybych třeba potřebovala něco stříhat.
- A můžeš se podívat, co je na nich napsané?
- Made in China 😂
- Tak si je tam kup.


- Hani opravdu si myslíš, že potřebuješ balit tři, co tři, čtyři(!) ručníky?
- Je jich šest, ale dva hodně malé. Osuška, ručník na ruce, na vlasy, na nohy...
- To si tam taky koupíš. 


- Maminko, můžu si vzít s sebou příbor.
- Můžeš, připravila jsem ti ho na stůl.
- Ale já bych chtěla jeden ze sady, abys věděla, že tu něco a někdo chybí...

A takhle to šlo dál a dál. Nakonec jsme kufr zabalili na 16 a palubní batoh na 10 kilo. 

A teď už zase Háňa:


Den čtvrtý

Maily jsem posílala asi ve 2 ráno. Ha! 1:59 (Musela jsem si to najít.)


Perličky z mailů:
Dianky pohled na můj pobyt v Číně: "Tak to není tak zlý, jak jsem si to představovala. Bála jsem se, že tam budeš někde spát na zemi přikrytá krabicí od lednice a vodu budeš mít jenom v období dešťů."


Psala jsem Týnce v půl čtvrté ráno: "Odešla jsem na záchod a po příchodu zpátky do pokoje si přijdu jako v ledničce. 😂  Přepnula jsem klimatizaci na vyšší teplotu a ona mi začala topit! 😂 Křičela jsem na ní, že ne, ne, ne, nechci topit. Už jsem si to rozmyslela!"

Dneska večer jsem přišla na to, jak jí říct, že chci, aby tu nebylo 25 ale 28 a ona přitom netopila. Myslím, že nakonec si budeme rozumět! 

K dorozumívání se s místními: 
Mistr čaje mě upozornil, ať si dávám pozor, 2 prsty můžou znamenat buď 2 nebo 6. Dneska jsem to rozklíčovala:
Ukazováček + prostředníček = 2
Palec + malíček = 6

Ve 4:44 odesílám přání k narozeninám v čínštině. 
Vzhledem k mojí úrovni čínštiny jsem použila slovník.

5:27 odesílám mail s předmětem „Insomnia“

Nařídila jsem si budík na 9 a o chvilku později usnula nad rozepsaným mailem.
Probudila jsem se a netušila jsem, kolik je hodin. Že bych se vzbudila před 9? Sama od sebe? Když jsem usnula krátce před 6? Divný. Fakt divný. 

Hledám mobil. Nemůžu ho najít. Na zemi není. Uf. Je pod polštářem! Hm. Tak kolik je? (pyšně si myslím, že méně než 9, světlo za oknem moc nenapoví, když jasno je od 6) 

Mobil nereaguje. Hej! Kámo? Co ti je? Jasně. Vybitej. Cestou k zásuvce koukám na hodinky, které pořád ještě ukazují domácí čas. 6:40 + časový posun 6 hodin. 
Bravo, Hani, bravo.

Aspoň, že nic nemusím. Jen kontroluju WeChat, jestli se třeba dneska nešlo na policii. 
Nešlo. 

Lékařská prohlídka se přesouvá z „pravděpodobně v pátek“ na pondělí. Je nás 12 a jde 6 lidí. Já v pondělí nejdu a musím počkat na další termín. 

Ani kdybych byla vzhůru, nešla bych v pondělí. Xander ze studijního v tom má nějaký systém. Věřím tomu.

Xander domlouvá jednotlivé termíny. Xander je něco jako studijní referent, ale říká se mu učitel. Všem lidem na studijním = 3, se říká učitel. 
Okénko čínštiny. Učitel se čínsky řekne laoš. To si pamatuji z hodin čínštiny v Česku.

Opravdu by mě zajímalo, kdy mi začne škola. Snad v tom má alespoň někdo jasno. 

Chvilku čiluju v posteli a někdy kolem půl druhé snídám banán. Ne, nemám v plánu vypisovat každý den jídelníček, ale odpovídám tím na otázku: Co místní jídlo?

Banán dobrej. Lepší než doma. Dva mě včera na Street Marketu stály 2 yuany (+/- 6.50 korun). Z marketu mám ještě dragon fruit za 10 yuanů. Nemám nůž. Nemám prkénko. Olupuju jednotlivé ocásky a zjišťuji, že s těmi horními jde i velká část slupky dolů. Očekávám bílý vnitřek. Není. Mám fialový vnitřek. Je zkažený? Nezralý? Přezrálý? Můžu to sníst? 


Tati? Nemá to být bílé?
Posílám fotku tátovi (aka největšímu odborníkovi na exotické ovoce, jakého znám.)

Odpovídá obratem, že jsou 2 druhy. S bílým vnitřkem a s fialovým vnitřkem.


S očekáváním exotických požitků a prožitků okusuju dragon fruit. Nic moc. Čekala jsem víc. Mnohem víc. Chutná lehce sladce. A jinak je dost bez chuti.

Snědla jsem tak 1/3, odnesla ho do ledničky a šla si koupit mango.





Kromě něj jsem si koupila:
- cestovní balení na kosmetiku (dózička s pumpičkou, rozprašovač, tubička na krém)
- háček s kaktusem (Mám dojem, že milují kaktusy, protože jsou i na těch cestovních dózičkách a tubičkách a všude jinde.)
- dřevěný háček
- dvoubalení háčků velikosti 1
- dvoubalení háčků velikosti 2 (
Další věc, kterou milují, jsou háčky.)
- rukavice na úklid velikosti S  (stejně jsou mi velké, pro radost z uklízení jsou na nich kytičky)
- nějaké pečivo. Později se ukázalo, že jsou uvnitř rozinky a cosi jako sladké máslo.
- svítivě růžovej kartáček na úklid těch nánosů špíny tady. Koupila jsem si svítivě růžovej, aby mi nebylo líto ho vyhodit.
- nůž na ovoce, o kterým kluk, co mi ho pomohl najít tvrdil, že je malej. (Čepel má 16 centimetrů.)
- Pitíčko se zebrou. Koupila jsem si ho, protože se mi líbil obrázek na obalu, nápisům stejně nerozumím. Odhadovala jsem, že to bude čaj. Byl to čaj. Hodně sladký. Jinak nic extra.
(Na vzhledu si dávají hodně záležet, alespoň si to myslím. Například na dně lavorů jsou obrázky medvídků. Na obalech hadrů na úklid jsou očička a pusinky. A tak.
- 5 litrů vody pro slony
- mango (čínsky se mango řekne manguo)

Na kase zdržuju protože:
- Toho mám hodně
- Neumím čínsky
- Nemůžu platit mobilem


Dnes je zatím nejchladnější den. Dokonce jsem nebyla zpocená 3 vteřiny po tom, co jsem opustila budovu. Myslela jsem si, že tentokrát se obejdu bez sprchy po návratu, ale ukázalo se, že opravdu ne.

Když jsem přišla do pokoje už to tu tolik nesmrdělo. Třeba se mi podaří to do konce týdne vyvětrat!

V 15:52 jsem našla vidličku (Ono najít cokoliv, když nemůžu vybalit kufr, protože zatím není kam, je dost těžký.)

17:21 pozoruju týpka naproti, jak myje okenní žlábek. Frajer vzal kýbl a prostě tam nalil vodu. A pak jí lil z okna. Ven. Na zem. Asi běžně tady.
Myslím, že se nechám volně inspirovat.

A skutečně. Umyla jsem žlábek pravého okna, parapet uvnitř i venku. Několikrát jsem si nalila dovnitř (omylem). Omyla jsem klimatizační krabici, co je pod oknem a mříž, co je přes ní. Zjistila jsem, že růžovej kartáček je k ničemu, protože tam nedosáhne a místo něj použila svůj cestovní zubní kartáček, který už stejně dosluhoval. (Slouží dobře, ale je to dědeček.)
Kartáčkem jsem očistila baterii u umyvadla (opravdu by mě zajímalo, kdy a kdo to naposledy myl a jestli ty černý věci jsou plíseň nebo co vlastně.)

Volně jsem se inspirovala Annou a jejím blogem. Místo rozloučení napíšu poděkování. Dneska budou dvě. Jedno ještě k prvnímu mailu.

Speciální poděkování patří mojí sestře, která mi dělá emailovou agentku a shání adresy lidí, kterým chci něco napsat, ale nikdy jsem jejich mail nepotřebovala. (Však na co? Facebook, Messenger...) Do 24 hodin sehnala 11 z 11, včetně adres lidí, který nikdy neviděla, nezná je a nemá je v přátelích. 

Mamce za to, že trpělivě snáší dotazy typu: "Jak se myje lednička?" a některý občas ignoruje. Třeba: "Kolik u nás stojí malý ručník? Velikost 76cm x 33cm."

Žádné komentáře:

Okomentovat