七 - Mozaika všedního dne

Byli jsme dva večery po sobě ve městě (projít se nočním městem, ne v baru) 

V neděli jsme byli na střeše mrakodrapu s výhledem a v pondělí se podívat na ohňostroj.

Jeli jsme už s dvouhodinovým předstihem, abychom měli dobrý výhled a hodinu a půl jsme seděli na jednom místě. Stálo to za to,  byl velkolepý.

Po ohňostroji jsme šli do Burger Kingu. Pak už nejel žádný autobus a nesehnali jsme taxi. Takže jsme se pěkně prošli. Procházka na hodinu a půl.

Procházka fajn, ale dovedu si představit lepší čas a místo než téměř půlnoční ne-úplně-romantické mašírování podél hlavní silnice. Na kampus jsme dorazili krátce před půlnocí. Jalal vzbudil ají (v překladu teta a jinak normální vrátná na koleji), aby nám odemkla.

Šli jsme spinkat. 

------------------------------

Ledničku jsem pořád neumyla.

Dnes jsem se byla zeptat (Marshal se ptal), jestli by mi mohli odstěhovat televizi a tu velkou, těžkou, smradlavou, ošklivou, nepraktickou skříň. Místo skříně bych chtěla skříňku na nádobí. A jestli by mi mohli dát gaučolavičku, co není nalomená. A noční stolek.

Ají řekla: "NE!". A že se můžu zeptat v kanceláři. A že se můžu přestěhovat do jiného pokoje. Nebo taky mimo kampus. 

Hmm. Tak dík. Já chtěla funkční lavičku a normální skříňku místo veleobra. 

--------------------------

Byla jsem s Natalií u slečny z Turkmenistánu, jejíž jméno si nepamatuji.

Slečny sestra tu studovala a slečny bratr tu studuje a bydlí v hlavním kampusu.

Slečna je moc hezká. Je jí 18, bude studovat medicínu. 3x týdně chodí do fitka do hlavního kampusu a má osobního trenéra. Osobní trenér je z Kyrgyzstánu a mluví s ní rusky.

Mluvily jsme o tom proto, že jí všechno bolelo.

Budu se učit rusky. Začala jsem s azbukou.

Natalia se slečnou mluvily většinu času rusky. Nejspíš jim nebylo ani trochu blbý, že jim nerozumím.

Abych jim zkazila ruský proud, vložila jsem se do toho občas svojí větou, že bych chtěla stručný překlad do angličtiny.

Nebo když řekly něco, čemu jsem rozuměla nebo co znělo vtipně, tak jsem to zopakovala, abych si nepřipadala příliš odsunutá. 

-------------

Chtěla bych se učit i čínsky, francouzsky, arabsky. 

Jenomže tyhle jazyky by mě mohli učit kluci a s těma je to tady složitý.

Natalia tvrdí, že Arabové mají jedině postranní úmysly a Arabů jsou tady mraky...

(Arabové mluví arabsky a čínsky) 

Kluk, co umí francouzsky, není Arab, je z Maroka, ale ten má postranní úmysly podle Mukhiddina. 

No a Mukhiddin se se mnou ode dneška nebaví. Udělala jsem totiž vtípek, že je monitor (vedoucí, vůdce, kapitán) třídy a chlapec se urazil.

Hmm. Tak ať.

Uvidíme, za jak dlouho ho to přejde a jestli vůbec. Já mu dávám maximálně týden. (Ale je pravda, že teď, když začala škola, bude program našeho tria trochu jiný. Nebudeme mít celé dny na cestování, procházky, posezení, vaření, společné jídlo ani čas na vysedávání dlouho do noci.)

A Mukhiddin i Natalia se teď seznámí se spoustou lidí při výuce čínštiny.

Myslím, že je dobře, že nebudeme jen spolu a do okruhu přátel nám přibudou další lidé, protože já mám ponorku z N+M už minimálně týden. Mám lepší a horší chvíle, ale úplně dobrý to není nikdy. Stačí jedno slovo nebo pohled a jsem naštvaná.  

A rusky mě bude učit Maria. Ta by postranní úmysly mít nemusela.

---------------

"Na zdraví!", říkali. "Do dna!", říkali! 

("Polovina stačí", řekla profesorka.)

Okay. Zkusím to.

První lok. Málem jsem zemřela na uhoření trávicí trubice. Popáleniny třetího stupně.

Druhý lok nechávám v puse zatímco skleničku překvapeně a znechuceně odkládám. 

Já věděla, že je to silný, ale tohle je snad silnější než čistý líh.

Vteřiny plynou a mně hoří pusa.

Okay. Naředím to výluhem z chaluhy (nevím, jak jinak ty podivné lístky zalité převařenou, ne vařící, ale horkou vodou nazvat) 

Snaha o střik. 

Ani výluh z chaluhy mě nezachránil. Hoří mi útroby, dusím se, ani nevím proč a v puse mám stále doušek pekla. Jestli má peklo nějakou chuť, chutná rozhodně takhle!

už nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy nebudu pít ...      čínský víno!!!

-----------

Nejlepší recept jak nezaspat, je nejít spát vůbec.

Alespoň mám CELKEM uklizeno

Vypadá to tam nejlíp, jak to kdy vypadalo. Zavřela jsem okna na zámek a vypnula elektriku. Voda snad neteče.

Na odchodu jsem byla asi nejvíc nervózní, co jsem kdy byla.

Měli jsme sraz v 6:30 s tím, že v 6:40 se opravdu sejdeme venku. Půjdeme postupně, aby se nevědělo, že jdeme spolu.

Jop.

6:30 

píšu Marii. Už jsi šla?

Maria: Princezna jde na snídani + fotka chodby.

(aha, akorát odchází z pokoje, myslí si Hana)

H: Who is princess? (kdo je princezna?)

M: fotka

Na fotce je Dima a má fakt podivnej výraz (Hana si myslí, že Maria jde ven, Dima už je venku)

6:43

(Do 40 jsem byla skoro v pohodě, teď už nejsem.)

Kde se potkáme?

M: Venku. Přijdu tam za 2 minuty. (Hm. Je schovaná někde za rohem.) 

(Venku mimo budovu nebo venku mimo kampus? Neptám se, ve spěchu si obouvám ponožky a boty, všichni na mě URČITĚ čekají.)

Odpovídám, že já tam budu za 3.

Úzkostlivě se rozhlížím po místnosti. Tisíckrát dokola a ještě jednou.

Dost! Musím jít!

Jdu po schodech. Moje 3 minuty jsou 6 minut. Hmpf.

Zapínám data, abych se podívala, jestli někdo něco nepsal.

Ne. Dobrý.

Seběhnu shody. Pozdravím ají, jdu.

Ají za mnou něco volá. Naštěstí byl na recepci kluk, co umí čínsky. A nějaká paní. Na tuty z Nepálu.

Chtěla vědět, jestli jedu pryč a jestli přes noc nebo se vrátím. Ptala se, na jak dlouho jedu pryč a kam jedu.

A chlapec povídal něco o tom, že se jim to musí hlásit.

Že jsou za nás zodpovědný.

Vylezla jsem z budovy. Nikde nikdo, tak jsem šla k hlavní bráně.

6:53 

Píšu Marii: Už jdu, teta mě zdržela.

O minutu později se za mnou ozývá: "Hana"

Myslela jsem si, že vylezla zpoza rohu, ale z následující konverzace vyplynulo, že přišla z budovy právě teď.

Takže. Kde jsou ostatní?

Dima je na cestě.

Co Nat?

Masha volá.

Nat neodpovídá. Po minutě nebo dvou hovor odmítla.

Mash: Takhle snadno to nevzdám.

Volá znovu.

Nat: Potřebuju ještě 5 minut.

Cože? Jako vážně? Přijdu o 23 minut později a jsem první? Nene 

Masha vyprávěla, že to takhle funguje v Číně. Nebo zahraniční studenti v Číně takhle fungují?

Každopádně jsem nevěřila tomu, že se to stane takhle brzy.

Přišel Dima. Bere s sebou kytaru. 3 věty. Dima nemá polštář do autobusu. Chce se vrátit. Díváme se na něj pohledem: "Jako vážně?"

D: "Mimochodem, kde je Natalia?"

M: "Potřebuje ještě trochu času."

D: "Tak proč se na mě díváte takhle?"

Dima odchází.

Háňa fotí.

Čas plyne.

Dima se vrací.

Nata nikde.

Za minutu se objevila.

Můžeme jít!

Čas: 7:08

Wow.

六 - První evropská mikropárty v Číně

29.9. 

3:01 

Jop, jop.

Byla jsem šíleně unavená už v 10, když jsme se s T vracely z nákupního centra, kde jsem minutu před (nebo po?) zavíračce reklamovala ovesné vločky, protože měly stát 20¥ a stály 34.90¥

To teda ne!

Reklamace probíhala zajímavě.

Paní neumí anglicky, já neumím čínsky.

Výsledek: vločky nadále bydlí v supermarketu a já mám o 35¥ víc

Krátce po čtvrt na 11 jsme roztřídily nákup a šly vyndat prádlo, které dopralo před 9...

Mimo jiné jsem z pračky vyndala povlak na polštář, povlak na peřinu, prostěradlo a nové prostěradlo.

Mhm. 3:02 a pořád nevím, jak a v čem budu spát.

Vzhledem k absenci sušáků se inspiruji spolubydlícími a suším ložní prádlo přehozené přes zábradlí.

Chtěla jsem ho odnést ven, ale kombinace hlad & únava & zamykání dveří ve 23:00 mi nepřála.

Myslela jsem si, že se trochu najím a půjdu spát.

Po příchodu na pokoj a zapnutí WiFi jsem objevila záplavu zpráv a mezi nimi zprávy od Marii:

22:30 zmeškaný hovor (Maria)

22:35 M: "Kde jsi?"

22:38 H: "Ahoj!"

22: 39 M: „Jestli chceš, přijď na návštěvu, dáme si víno :)“

22:54 „Dej mi 10 minut.“

00:08 Cíl dosažen.

Dmitry. Litva. Forenzní vědy. Ph.D. student (vyřčeno:)

D: „Kde bydlíš?“

H: „Ve vedlejší budově.“

D: „Hmm. To bych neřekl vzhledem k tomu, jak dlouho ti to trvalo.“

(v myšlenkách)

H: „Dík! Víš, kolik to sebere odhodlání, najíst se, pověsit prádlo a sejít jedny schody dolů, přejít halu a vyjít dvoje nahoru, když se člověku chce fakt hodně, hodně spát?

Hodně!

(Hodinu mi to trvalo hlavně proto, že Mukhiddin se po návratu ze společenského večera s krajany přišel podělit o dojmy, zatímco Natalia šla rovnou spát.)

                                    

Začala jsem příběh o komárech a o tom proč jsem unavená, který jsem ani po dvou hodinách nedokončila, protože jsme všichni měli mnoho co říct.

Novinka:

Nejsem jediná Evropanka na kampusu.

Maria je Ruska. Myslela jsem si, že je z asijské části, ale není. Pochází z Moskvy.

A 2 dny zpátky dorazil Dmitry, se kterým jsem se seznámila dnes.

29.9.2018 0:08 první evropská mikropárty v Číně

Ruština. Vtípky. Příběhy. Historky o prvních dnech v Číně.

Víno. Ženy. Zpěv.

Life is what happens to you while you're busy making other plans. (život je to, co se děje, když máme moc práce s jeho plánováním) 
Na tuhle větu/hlášku jsem si vzpomněla, když jsem se v půl třetí ráno vracela na pokoj. Přesně tohle je totiž důvod, proč:

1.      Stále nemám rozumný spánkový režim.

2.      Maily sice píšu, ale spíše formou poznámek v různých textových editorech. Retrospektivy a tvoření mailů za uplynulé 2 týdny se děsím. Zahrnuje to zhruba 10 dokumentů ve Wordu, 20 rozepsaných/odeslaných mailů, 30 zpráv na WeChatu, několik na Messengeru, který momentálně funguje, ale koukám na něj většinou před spaním = ve 3 ráno, 15 poznámkových bloků v počítači, 100 různě dlouhých poznámek v mobilu a odhadem 500 fotek.

3.      Nestíhám se nudit.

4.      Stále nemám uklizeno! (Novinka: Mám vlastní ledničku a pořád ještě nemám spolubydlící.)

5.      Stále jsem neumyla lednici. A mohla bych pokračovat do 100.

Denní dění.

Podstatná je snad jen informace, že jsem si v 9 přečetla zprávu, že ve 14:20 mám sedět v autobusu, který mě spolu s ostatními prváky odveze do nového kampusu. Kancelář pro mezinárodní studenty pořádá vzdělávací odpoledne, kde hosté budou hovořit o imigračních zákonech, školních předpisech, pojištění a dalších tématech, která jsou pro nás důležitá.

Vskutku báječné, dozvídat se o věcech s předstihem. Pravdou je, že jsem se to mohla dozvědět až u oběda. A v konečném důsledku na tom stejně nezáleží.

Poznámky z přednášky:

před 15:00
Video o univerzitě. Hodnotím kladně.

15:13 
Pán mluví a mluví dlouho. Čínsky i anglicky. Mluví o číslech. 1.3 bilionu na výzkum...

O tom, kolik studentů tu je. O tom, jak je škola super a jak je dobrá a v čem je dobrá a čísla a super a nádhera a chce se mi spát.

15:14 
Novej pán. Visa permit

Mluvil dlouho a nepatřil k nejzábavnějším. Perličky:

Maybe you have your country‘s driving licence. (Nejspíš máte ve vaší zemi řidičák.) 

It is useless here.  (Tady vám je k ničemu.) <smích kolem dokola>

Maybe you have international driving license. (Možná má někdo z vás i mezinárodní řidičák.)

That is also useless. (Tak ten je tu taky k ničemu.) <další smích>

15:41 
Please don't drink too much. (Prosím, moc nepijte.)

15:45 
Good luck and enjoy your everyday! (Tak hodně štěstí a užijte si tady každý den!)

Přednáška o zdraví a nemoci. Mladý čínský medik a mladá čínská medička.

15:xx 
The water has not been purified. (Voda z vodovodu není ošetřená k pití.)

15:58 
Byly dobrý, rychlý a vtipný

15:59 
Paní nám poví něco o koleji

--Do not cook meal in your dormitory. (Nevařte si na pokojích.) 
<haha. Myslím si, že minimálně polovina studentů si na pokoji vaří.>

--Do not sing or speak too loudly. (Prosím nemluvte a nezpívejte moc nahlas.) 
<Tohle doporučení/nařízení mě také pobavilo. Paní dodala, že někteří čínští studenti ji poprosili, aby tohle pravidlo zdůraznila. lol>

--Do not come to the dormitory too late. (Nevracejte se na kolej příliš pozdě v noci.) 
<Tohle je taky skvělej vtípek. Rozuměj: Všichni, co tu bydlíme jsme dospělí. Bydlí tu studenti bakalářského programu, ale větší část tvoří studenti Mgr. a Ph.D. oborů. Patřím tu k nejmladším. Najdou se studenti, kterým je 30, některým, ne mnohým, se kvapem blíží 40. narozeniny. Bydlí tady sezdané páry a bydlí tu lidé, co mají děti. Většinou v domovské zemi, protože kvůli neshodám v minulosti se všechny rodiny s dětmi musely přestěhovat mimo kampus. Studenti bydlící poblíž rodin s dětmi si stěžovali, že děti pláčou a dělají hluk. Stěžovali si tak dlouho až studijní oddělení vydalo nařízení, že na koleji pro mezinárodní studenty nesmí bydlet děti. Nevím, jestli takoví studenti nikdy nebyli hluční, ale vsadím se, že si stěžovali ty nejvíc párty typy, co to potřebujou dopoledne dospat... No, a my všichni, co tu takhle bydlíme, máme večerku ve 23:00. Místní studenti mají večerku ve 23:30, hlavní kampus má večerku 23:30, Hunan University nemá večerku vůbec.

A co se stane, když dorazíme pozdě? Musíme klepat na okno a vzbudit ají (= teta,) aby nám odemkla. A teta si pečlivě zapamatuje, kdo ji vzbudil a ráno to nahlásí na studijním oddělení.

Tak. Vítejte ve světě dospělých!

A abych nezapomněla, když chcete jít večer do města, může být. Samozřejmě je potřeba to držet v tajnosti, aby se to na studijním nedozvěděli, protože jít večer do města znamená zůstat venku celou noc. Dveře budou odemčeny v 6:00

Je libo kulturní zážitek z nočního města? Dobrá tedy. Vychutnávejte plnými doušky. Vstříc svítání.>

16:02 
paní dopovídala

???

17:10 
Veškerá moje pozornost je na dovolené nebo spí. Už to trvá moc dlouho.

Co se dělo v mezičase přesně nevím, proběhla přednáška studenta, kterému je asi 35, je ženatý, má dítě a studuje tu Ph.D. Když mu to vyjde, v červenci absolvuje a vrátí se domů. Přednáška byla zajímavá, většinu času. Potom přišla na řadu paní, která nám vyprávěla o pojištění, ale na to už jsem skutečně neměla kapacitu. Pozornost jsem se snažila udržet psaním občasných poznámek, vtipných hlášek a abych neusnula, prohlížela a třídila jsem fotky z mobilu.

Pán nám káravě mluví do duše a označuje uplynulé 2 hodiny za „life saver information“ (život zachraňující informace)

Some of you are playing games. Some of you are sleeping. Some of you are wandering.Your soul is not in this room. (Někteří z vás hrají hry, někteří spíte nebo se vaše mysli toulají. Vaše duše nejsou v téhle místnosti...)

Neříkejte, že vám to nikdo neřekl, protože my jsme vám teď všechno řekli!

Odchod směrem k autobusu. 

Poznat svůj autobus není úplně jednoduchý. Zapamatovala jsem si, že máme zlatý autobus. Na parkovišti jich stojí 5, 1 stříbrný a 4 zlaté. Skvělý.

Cesta na kampus. Večeře s Thanh. Dnes jsem obědvala i večeřela to samé. (Rýže + brambory – 5¥)

Střecha. Spousty fotek. Spousty rozmazaných tmavých fotek, protože se rychle stmívá. Natalia a Mukhiddin jedou do města na setkání s krajany. Našli skupinu na WeChatu „Uzbek in Changsha“.

Já a Thanh se přesouváme do pokoje. Thanh chtěla vidět fotku pokoje. Fotku se mi nechtělo hledat, raději jsem ji pozvala na návštěvu.

T zkoumá fólii na okně. (Měla jsem nalepenou tak 1/3.) Chtěla zkusit trik s mokrým hadříkem z YouTube. Moc nefunguje. Není to tak špatný jako fólie, kterou jsem lepila s Vanessou, ale pořád jsou tam bublinky!!

Při každém pohledu na bublinky si vzpomenu na Elišku, obsedantně kompulzivní poruchu, perfekcionismus, na mytí oken vodorovně a svisle, a že existuje někdo, komu by bublinky na fólii vadily ještě víc než mně. (Pozitivní zpráva je, že přes den skoro nejsou vidět. Za to v noci to stojí za to!)

Odnesly jsme vyprat prádlo, nalepily jsme další kus spolu, takže byly nalepené 4/5 ale pak to začalo bublinkovat a dělat všelijaké jiné neplechy, takže teď jsou přilepené 2/3. Už jsem nechtěla lepit, bylo mi vedro, chtěla jsem na vzduch a chtěla jsem si dolepit fólii SAMA.

AŽ SE MI BUDE CHTÍT.

Jak zdvořile říct osobě, kterou mám ráda, že chci, aby odešla z mého pokoje, když se mi chce křičet, že ta fólie nefunguje, triky nefungujou, nebo alespoň ne dost dobře, že to dělá špatně, že to nechci, nelíbí se mi to, má toho nechat, musí toho nechat! Že chci ven a pryč, že pociťuju značné nepohodlí a cítím se uvězněná uvnitř tohohle pokoje a baráku a kampusu a města! Mhm?

Navrhla jsem, že půjdeme do supermarketu.

Stejně jsme o tom předtím mluvily. Kromě vloček, které nakonec zůstaly pod stejnou střechou, se mnou odcestovala následující delegace:

·         2x kokosový chleba (Sladké pečivo, které se dá jíst, neobsahuje rozinky a vydrží navěky věků.)

·         4x instantní nudle (poznatek: České čínské nudle a čínské instantní nudle nejsou jedno a totéž.)

·         1x brambůrky značky copico, barbecue flavor (Ze známých značek jsou k dispozici Lays, ovšem často v neznámých příchutích, například seaweed flavor <mořské řasy>,  grilled squid flavor <grilovaná sépie> nebo nějaká podivná rajčatová, a Pringles ve známých i neznámých příchutích.)

·         1x Oreo (rodinné balení)

·         cookies (rodinné balení)

·         sušenky v krabičce (Myslela jsem si, že jsou s čokoládou, ale Maria tvrdila, že to jsou červené fazole. Vážně, (vážně !?) dělají pastu z červených fazolí??

·         škrabka na brambory, zeleninu, ovoce (Vanessa mi jednu dala, ale je to podivnost nad podivnost. Kdybych škrábala zeleninu nehtem, dost možná by to bylo rychlejší. Doufám, že s touhle nedopadnu stejně.)

·         sedák na židli s ledníma medvědama (Já ho použiju jako sedák na zem. Tenhle je první vlaštovka, ještě zkouknu Taobao a jiné obchody. A až to tady konečně douklidím – doufám, že to bude letos - budou párty na podlaze!)

Děkuju paní, u které jsem vyreklamovala vločky, za to, že to zvládla s absencí čínské konverzace. 

五 Vetřelec a superšpión

29.9. 5:22

Měl to být mail. Krátkej, stručnej. Shrnutí dne. Za 15 minut hotovo...

Po dvou hodinách posílám rozepsaný alespoň rodičům: „Chtěla jsem to poslat, ale už nemůžu. Padají mi víčka. Zítra dopíšu detaily, trochu to edituju a rozešlu do světa.

Brou. H.“

30.9. 2:46

Hmm. Takže „trochu editace“ vypadá tak, že už 3 hodiny sedím s počítačem v posteli a upravuju, opravuju, dopisuju a pořád nemám hotovo. 

Zásadní zprávy:

pondělí (17) 

Návštěva studijního oddělení. Stipendium na měsíc září nechám poslat na účet Vanesse, protože já účet jen tak mít nebudu. Při příležitosti návštěvy studijního oddělení se ptám, jestli dostanu potvrzení o studiu a kdy mi začne škola a jestli můžu dostat rozvrh a co a jak a proč.

Potvrzení o studiu jsem dostala. Nejdůležitější informace byla, že mi bude přidělen profesor/supervizor a s ním se na všem domluvím. Dají mi vědět kdy.

pátek (21) 

Chtěla jsem se dojít zeptat na studijní, jak to vypadá, ale vstávala jsem pozdě a měla jsem náladu na úklid. Před pátou jsem napsala Xanderovi na WeChat, jak to vypadá, ale odpověděl, že není v kanceláři. Hm. Tak až po víkendu + svátku.

pondělí (24) 

Svátek středu podzimu

úterý (25) 

Návštěva studijního oddělení. Mojí složku dokumentů měl někdo dostat v pátek, ale nebyl tam, takže to referentka odevzdala dneska a až bude něco vědět, zavolá mi. Pochybuju, že to bude zítra.

středa (26) 

Šípková Růženka se probudila v půl druhé a objevila zmeškaný hovor ze studijního oddělení. Polední pauza, znovu otevírají ve 14:30. Telefonuju ve 14:45 à mám přijít v 15:00

Myslela jsem si, že si jdu vyzvednout knížky a po 20 minutách čekání na studijním jsem se dozvěděla, že nás jde referentka představit profesorovi. Kdybych to věděla, vzala bych si na sebe něco jiného než roztrhané džíny. Alespoň nemám tepláky.

Můj profesor je profesorka a je super!

Vzala nás do lab a následně do anatomického muzea.

Hodinu od rozloučení mi od ní přišla zpráva, jestli bych se chtěla připojit na večeři. Dziii. (citoslovce spokojenosti)

Profesorka, ne spolužačka

čtvrtek (27) 

První den v lab. Vůbec nevím, co mám dělat, s kým mám mluvit, kde je profesorka. Přišla zhruba 2 hodiny po mém příchodu, zajistila mi „klíč.“ Do budovy i do lab je vstup na otisk prstu, takže zavolala jakéhosi mladého chlapce, který mi to zařídil. Cítím se jako superšpión! 

Poprosila mě, abych jí poslala životopis, seznam předmětů, které jsem absolvovala a studijní plán. Na studijním plánu stále pracuju.

pátek (28) 

Pokus o vetření se na čínštinu #3 skončil opět neúspěchem.

sobota (29) 

Dopoledne lab meeting. Odpoledne vetřelec! 

Pokus #4 byl úspěšný! Hodina byla skvělá, trochu je mi líto, že nemám čínštinu celý rok.

neděle (30) 

Plánuji pokus #5. Doufám, že nezaspím. (Důvod neúspěchu pokusů ##1&2&3)

Dneska dík paní, co mě fotila na průkazku. Byla vostrá, ale smála se, když jsem se smála do foťáku.

A pak mi řekla, že se nemám smát.

Ale stejně jsme se na sebe smály aspoň mimo fotky. 

四 Máme myšky v kuchyni

Ode mne tentokrát jenom vysvětlivky:

-  kdyby vám ten vtípek utekl, čte se sice stejně, ale mouka je anglicky flour,  kytka je flower. 
-  Disney pohádka je samozřejmě Aladin.

A teď už Háňa:

středa 12. září

1:47

Máme myšky v kuchyni.

Na jednu stranu jsou roztomilý, na stranu druhou by byly mnohem roztomilejší kdekoliv jinde než v kuchyni. Hmm. Vzpomínka na myší bobky pod mojí postelí a v šuplících postele mě přiměla k úpravě výroku, takže: Raději jinde než v budově kolejí. Myšky patří ven.

3:00

Připojit se k internetu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Novinky:

Mám internet account. Mám zaplacený internet na měsíc. (30¥/60GB)

Mám rozbitý sklo dveří do vedlejšího pokoje, kde zatím stále nemám spolubydlící.

Mám nefunkční router.

Mám zařízené, že ho zítra někdo přijde opravit.

Mám „objednanou“ opravu skla a opravu/výměnu síta proti hmyzu v okně.  

Nevím, kdy to někdo přijde opravit.

Mám hlad.

Prohlídka u doktora bude ve čtvrtek. Máme být před budovou v 6:50

Vážně mě chtějí zničit!

Mimochodem! Na prohlídce se bude dít přesně to, co jsem podstoupila v Česku v březnu:

EKG, RTG plic, krevní tlak a celková prohlídka = 1 den u praktického lékaře

+ nikdy nikdo nezjistil, jakou mám krevní skupinu a náběr + čekání na výsledek + 259 Kč = 1 den v laboratoři

Oba dny jsem měla být ve škole.

+ krevní testy, které jsem podstoupila 23.8. a zaplatila za ně 1640 Kč.

Původně to měly být téměř 4000 a udělat z nich 1640 Kč zabralo zhruba 2 hodiny konzultací s laborantkou a sestřičkou, která mě nabírala, vyžádalo si to několik telefonátů do hlavní laboratoře a podrobné zkoumání ceníku pro samoplátce. Jo a hodně přemýšlení ohledně toho, jestli se na to někdo podívá, abych to neplatila zbytečně.

Prohlídka stojí 500¥ (+/- 1625 Kč)

Skvělý. Fakt skvělý.

Na závěr bych chtěla říct, že tisknout se nahým hrudníkem na chladnou, tvrdou podložku a nechat se znovu ozářit je moc fajn. Už se těším! A na svlékání se před místními snad ještě víc.

Dneska jsem mluvila s „učitelem,“ na policii půjdeme možná v pátek. Až budu mít prohlídku od doktora a povolení k pobytu, ukáže mi studijní referentka školu a nemocnici.


Mám skříň. Přišla včera, vyzvedla jsem si jí dneska a odnesla jsem si jí do jídelny #2 kde jsem dnes obědvala poprvé. Rýže (bez chuti) + brambory (velmi chutné) s kousky masa (byly asi 3 a většinou to byla kost, tak jsem neochutnala) + tofu (slané, ale fajn) = 11¥

Skříň je zatím v krabici před pokojem a čeká, až znovu vytřu. Mám na to krásný nový mop.

Včera jsem poprvé vyprala prádlo! (Na pračce jsou jenom znaky. Natalia říkala, že ví, jak se spouští. No... Zmáčkla tlačítko pro přívod elektřiny, nechala navolený první program a zmáčkla start. Nejsem úplně spokojená s vývojem situace a znaky si dopřeložím, ale kdybych nevyprala – nové ručníky a hadříky – odešly by k pračce samy, protože jsem je namočila s naivní myšlenkou, že to přece budu mít přeložené hned...  O 6 dní později stále nemám přeložené všechny.)

Od včerejška mám květinu, vlastně 2.

Napsala jsem Zahraa (nebudu skloňovat arabský jméno,) jestli ví, kde sehnat „flour.“ Věděla. Došly jsme do květinářství. Hm. Tak jo. Stejně jsem chtěla kytku. 

Měly hlavně řezaný, ty jsem nechtěla. Tvrdily, že zasazený nemaj, ale když jsem zklamaně vylezla ven, objevila jsem, že na okně mají kytky v květináčích. Mám nějakej netřesk, či co. Hned se cítím líp.

Prodavačka neměla na vrácení 1¥. Řekla jsem, že 9 nemám a že je to dobrý. (Zahraa řekla, protože květinářka neumí anglicky a já čínsky.) Květinářka řekla, že to ne a že mi dá růži.

Takže mám netřesk (= nějakou dužnatou skalničku, která doufám přežije rok se mnou) a růži.

Ó, my se máme.

A mám 18 litrový barel s vodou. Voda z vodovodu se tu nepije, prej je špatná.

Kupovat 500ml, 1l a nakonec i 5l flašky se prodraží a navíc se tu netřídí. Nebo jakože jo, ale podivně.

Moje ekologický ego trpí.

A pak jsem zjistila, že si člověk může objednávat tenhle barel s vodou. Stojí stejně jako barel s 5 litrama v místním obchodě (10 ¥), vodu mi přinesou až do pokoje a navíc si vezmou ten starej barel, kterej je zálohovanej. Peněženka, ruce + záda, ekologický ego plesaj.

Dneska jsem poprvé od příletu jedla jablko a švestku. A myslím, že dneska je první den, co jsem neměla mango.

Čerstvé zprávy o počasí:

Ochladilo se. O pár stupňů, ale je to znát.

A hlavně! už není takové vlhko a konečně se můžu normálně nadechnout.

A pršelo. Ehm. Poprchávalo. Dokonce dvakrát ve dvou různých dnech. 5 kapek jeden den, 5 kapek o 2 dny později. Lepší malej déšť než žádnej déšť.

Jo a tráva a stromy a všechno je tady krásně zelený. Netuším, jak to dělají, vzhledem k místním teplotám. Snad vzdušná vlhkost z řeky?

A málem bych zapomněla!

Dneska jsem navštívila pokoj, kde bydlí Zahraa a viděla ji bez šátku, v triku s krátkým rukávem a ve ¾ kalhotách. Bez ponožek. Vypadá jako Jasmine. (Disney princezna, na název pohádky si nevzpomenu.)

Povídaly jsme si o Číně, studiu, o tom jak se zabydluju a potom taky o Česku a Íráku. O muslimech, o tom jaký maso můžou a nemůžou, o tradičních jídlech. Myslím si, že tohle čínský dobrodružství bude nejdelší a nejlepší zeměpisná lekce v životě!

Dneska děkuju květinářce za růži, protože jsem unavená, málem jsem na poděkování zapomněla a ta růže stojí určitě víc než 1¥.

PS: 
Za všechny odpovědi děkuju, čtu je, většinou několikrát, usmívám se nad nima a mám v plánu odpovědět, jen co budeme s WiFi víc kamarádit. Na mobilu se mi píše špatně a hlavně pomalu a moje včerejší snaha o odpovědi skrz počítač a hotspot skončila podle pořekadla „Pro dobrotu na žebrotu.“ Pan počítač spotřeboval dohromady 500 MB během asi 30 minut. 

500 MB je objem dat, který mi tady vystačily na týden včetně stahování aplikací, který jsem vyhodnotila, že potřebuju natolik, že to za to stojí. Slečna WiFi zatím ovládá mě rozhodně víc než já jí, ale alespoň mi dává prostor pro konverzaci v češtině. Já prosím počítač, aby zařídil, aby to fungovalo a čekám, co se bude dít. Počítač mlčí, občas WiFi přemluví, občas musím poprosit znovu.

4:51

Brou