Když dojde šťáva, otevřu další lékárnu

A došla šťáva, obrazně i doslova. 

Večer nám zhasli a kromě pípání záložních zdrojů pro koncentrátory kyslíku v nemocnici nebylo slyšet ani věčně přítomný hukot generátorů. 

Poplach na laguně, logistici startují k energetickému srdci, aby zahájili jejich verzi resuscitace. Já beru klíče od místnosti s lednicemi a cestou k nim odemknu lékárnu číslo tři, kde jsou důležité pojistky, protože i když od ní mají logistici klíče, stejně nebudou v té tmě schopní najít rychle ten správný. Tak proč jim to komplikovat. Potřebuji, aby to nahodili do půl hodiny, jinak budu muset rozběhnout plán B pro chlazení vakcín. 

Ale na to je ještě čas, tak jenom stojím a poprvé za 4 měsíce si vychutnávám pohled na noční oblohu plnou hvězd bez světelného smogu nepřetržitě rozsvícené nemocnice a bezpečnostních světel kolem. Až na občasnou čelovku je všude absolutní tma. Nebýt na pozadí horečná snaha logistiků vyřešit problém, byla by to parádní noc uprostřed africké přírody. Ve tmě nejsou ty známky civilizace vidět.

Za 15 minut se povedlo zprovoznit nemocniční okruh na záložní generátor a za 29 minut nahodili všechno, přehořel jeden drát uvnitř generátoru, na výměnu stačila minuta, ale najít ten správný trvalo těch 28. Plán B se pro dnešek nekoná. Znamenalo by to připravit pro každý chladící box (taková velká pikniková lednička) 24 ICE PAKŮ (destička s půllitrem vody zmrzlá na kost) a natemperovat ho na 2 °C. Na všechny vakcíny z lednic bych potřeboval minimálně pět takových boxů a vydržely by i v těchhle vedrech přes 40 °C pět dní.

Zpátky jdu kolem nočních jeslí. Ano, máme tu i jesle pro děti personálu, střídají se tam asi 3 nebo 4 děti zhruba do roku věku, protože žádné z nich ještě nechodí. Ve dne nebo v noci, podle toho jak mají jejich matky směnu. Hlídá je vždycky starší sourozenec, většinou sestra (a i když píšu starší je to pořád osmi nebo devítiletá holčička, občas desetiletý kluk). Celý den nebo celou noc má na starosti jednoho nebo dva kojence. No a tuhle noc se asi pod vlivem ruchu a pobíhání čelovek rozhodli plakat jako na lesy. (i když tu lesy nejsou)

Z našeho „obýváku“, který sousedí s mou tukulou na 10 metrů a na dalších deset s jeslemi přes plot, jsem slyšel od kolegů expatů jenom stesky na to, jak to dítě dneska pláče...
A tak jsem vzal kytaru a šel zpívat ukolébavky.

Spinkej můj maličký,

máš v očích hvězdičky,

dám ti je do vlasů,

tak usínej, tak usínej

Ho ho watanay, ho ho watanay...

Zabralo to. I když to byla holčička a bez vlasů.

Za dvě písničky spaly obě, malá i ta větší. Zatáhnul jsem za nimi moskytiéru a došla šťáva i mě.

Následující dvě noci jsem se dvěma přestávkami na urgentní zásobování nemocnice spal od sedmi do sedmi. A teprve pak jsem si trochu odpočatý mohl říct, že začíná klidnější období na nějakou koncepční činnost nemocniční lékárny, a začít plánovat nějaký základní farmakologický a dispenzační tréning, který jsem před vánoci slíbil lékárnickému týmu.

Ale než jsem jim to stihnul oznámit, mám v mailu urgentní požadavek na další objednávku. Poliklinika v Juljoku (to je od nás skoro přes ulici – 10 minut na východ pomalou chůzí) ukončuje svou činnost k poslednímu lednu. Provozuje to jiná neziskovka a dopadly na ní nějaké škrty.

Takže to na 3 měsíce přebírají Lékaři bez hranic. Musím odhadnout podle našich a trochy jejich čísel průměrný počet pacientů, vybrat nejpravděpodobnější léky, spočítat, kolik můžeme použít našich skladových zásob a stihnout to ještě přidat do té mezinárodní objednávky.

Odpočinek skončil, včetně inventury v tamním skladu léků a zdravotnického materiálu to všechno musím stihnout do úterý (je sobota), protože ve středu otvíráme. Jeden z mých kluků nastoupil dovolenou a odjel domů za rodinou, takže tu 3 týdny nebude, jediná holka z pěti lidí ve výdejně je taky na dovolené. Toho nejšikovnějšího ze skladových manažerů mi povýšili na ředitele té polikliniky, protože než se stal před dvěma lety „lékárníkem“ šéfoval našim programům mobilních klinik a ambulancí.  

Na dvě lékárny a výdejnu si musím vystačit se zbytkem stávajícího personálu i bez plánovaného proškolení, alespoň do té doby než mi HR (oddělení lidských zdrojů) najde a najme nějakou náhradu. Období klidu skončilo dřív, než vlastně začalo. Čekají mě další odpolední po denní a sem tam i noční po odpolední.

Ale jednu výhodu to má, dnes jsem si byl prohlídnout sklad polikliniky a mají tam spoustu paracetamolu J.

 28. 1. 2017, Nemocnice Lékařů bez hranic, Agok, oblast Abyei
Jižní Súdán

 Příspěvky a názory zde jsou mé a nemusí reprezentovat stanoviska Lékařů bez hranic.

Pro paralen na letiště

Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce. Je to úplně prosté plánování od stolu, den za dnem. Když udělám chybu, nepřijde se na ní hned. Ukáže se v plné síle za devět měsíců. Nebo za jedenáct, abych neprovokoval vaší představivost ohledně práce od stolu. Ta chyba se ukáže jednoduše tak, že dojde nějaká položka na skladu. 

Třeba dnes došel paracetamol 500 mg. Všichni ho znáte, na teplotu, na bolest. Doma ho máte určitě pár tablet. Já jich pro nemocnici potřebuji minimálně 8000 týdně.  Naštěstí ho mám čím nahradit, místo jedné velké tablety pět malých dětských. A už za tři dny přistane letadlo s nákladem. Kromě paracetamolu doručí i tinidazol proti průjmové giardióze, injekční metronidazol a další antibiotika pro chirurgické pacienty, u kterých hrozí sepse. I s ostatním zdravotnickým materiálem toho bude víc než čtyři tuny.

Jako farmaceuti na misích nezachraňujeme životy přímo, ale když uděláme chybu, komplikujeme to zachraňování druhým. A dodávky mají neúprosné termíny, počítá se každý den. Týden na inventuru, týden na objednávku, týden na její kontrolu, týden na schvalovací řízení s hlavním „zemským lékárníkem“ pro všechny projekty. Týden rezerva.

Pak objednávka odejde do Ženevy, kde mají dva až tři týdny na proces validace a pak je 7 týdnů na nákup objednaného s dostatečně dlouhou životností (aby to neprošlo, dřív než to přivezou). Pak už to jde ráz na ráz. Za další dva měsíce celou tu objednávku zkompletují do lodního kontejneru ve francouzském Bordeaux a vypraví „nejrychlejší“ lodí do keňské Mombasy.

Cutty Sark

I nejrychlejší moderní nákladní motorovou lodí je to totiž jen o malinko rychlejší než legendární vysokorychlostní plachetnicí Cutty Sark (čajový clipper, znáte ze žluté viněty jedné whisky).
Té by to trvalo kolem Mysu Dobré Naděje do Mombasy zhruba 70 dní (lodi, ne whisky), moderní kontejnerová loď to zvládne se zkratkou přes Suezský průplav pod šest týdnů.

Z Mombasy už je to jenom kousek (zhruba týden) náklaďákem do Kampaly v Ugandě, kde je logistické centrum Lékařů bez hranic. Z Kampaly v Ugandě se do Juby v Jižním Súdánu už jenom lítá, a když jde všechno hladce, trvá to zhruba týden (ne ten let, naložení, celní řízení, vyložení a naskladnění do centrálního skladu.

A jednou za měsíc v úterý nám z Juby do Agoku pošlou velkou dodávku největším nákladním letadlem, které dokáže na půl kilometru udusané hlíny mezi tukuly přistát. A případnou nouzovou dodávku několika krabic nám dokáže všechna ostatní úterý doručit malá Cesna Lékařů bez hranic.

Čtyři tuny krabic

I když započítáte jenom minimální doby na celní řízení mezi jednotlivými státy a ideální lhůty pro přepravu, i tak to vydá na půl roku od objednání. A ideální podmínky nejsou nikdy, takže budeme rádi, když to, co teď v lednu objednáváme, bude ve zdejší lékárně na konci července respektive v polovině srpna.

Poslední dva týdny jsem počítal, tam a zpátky a znovu tam. Hledal chyby z minulých let a odhadoval počet pacientů, kteří přijdou od července do ledna. Protože do toho běží reálný život v nemocnici, kde máme na 140 lůžkách už od začátku roku od 154 do 168 pacientů, nedá se úplně snadno počítat ve dne, takže jsem šel z denní na odpolední a párkrát jsem zůstal na noční.

Objednávku jsem musel projít a obhájit před šéfem zdravotnického týmu Alfonsem (MTL jako Medical Team Leader). Chytit ho ve dne na dobu delší než 5 minut je nemyslitelné, takže zase dlouho do noci v lékárně. Se začátkem čtvrtého dne zpoždění se z občasných upomínek „zemské“ lékárnice z hlavního města stala souvislá linie lehkou hysterií podkreslených zpráv na skypu, v mailu, v soukromém mailu...

A já se jí nedivím. Validace předchozí mezinárodní objednávky se protáhla už na národní úrovni a nepříjemné dozvuky sklízíme ještě po roce od objednání. Třeba tím, že nemáme paracetamol.  A tak jsme si oba (každý sám za sebe) slíbili, že to těm po nás neuděláme. Ždímeme ze sebe to nejlepší, co umíme, a jak často říká jeden z mých lékárnických vzorů, kolega Pavel Grodza: "Děláme to nejlepší, co umíme, s tím, co máme k dispozici."

V úterý v noci jsme to poslali. Hotové, schválené, připravené. V pátek bylo po dohadování a ze ztráty 4 dnů se stal týdenní náskok. Zbývá doladit nepředvídatelné: třeba vliv počasí nebo vývoj onemocnění:

• začátek období dešťů má vliv na délku a intenzitu výskytu malárie 
• konec období dešťů má vliv na velikost sklizně a tím i na výživové programy dětí s malnutricí (podvyživené)

• počet nových HIV a TBC pacientů
• počet pacientů s Kala Azar (leishmaniózou)

Nic z toho se předpovědět nedá, tak objednáváme o trochu víc než minule, hlavně když to bude mít dlouhou dobu použitelnosti. U hrudních drenů na průstřely už jenom kopíruji loňskou spotřebu, ty se nezkazí a navíc budeme radši, když je nebudeme muset použít.

 28. 1. 2017, Nemocnice Lékařů bez hranic, Agok, oblast Abyei
Jižní Súdán

 Příspěvky a názory zde jsou mé a nemusí reprezentovat stanoviska Lékařů bez hranic.

... pokračování příště