Druhý pohled

Na kolečkové židli na příjmu sedí takový šlachovitě hubený prošedivělý stařík, na Dinka dost malý, maximálně metr sedmdesát. Na pravém kotníku má kouli obvazu se zaschlou krví nebo obalenou krustou rezavého prachu z cesty. Na levé ruce má na viditelně kratším prsteníčku zmenšeninu téhož. Tomáš si nechá přesunout dědu na postel a za proplachování fyziologickým roztokem začíná prostříhávat a odlupovat vrstvy obvazu. Abych jen tak nezevloval, přinesu mu opravdické nůžky místo těch kancelářských, které mu v první chvíli podali. A pak už jenom pozoruji dědulu, jak statečně snáší něžnou péči, kterou jsou všichni chirurgové pověstní. Ptám se postupně tlumočníka, jak se řekne děda, odvážný a statečný. Když už se to chystám lámaně a pochvalně říct přímo tomu rybářovi, tlumočník mě zarazí, že když to není můj děda, nemůžu mu tak říkat, že mám radši říct „strejdo“ a že se jmenuje Dút. Kouknu na něj, zvednu palec a povídám: „Welan kút Dút. Kut dýdt.“ (Statečný strejda Dút. ...

V devět mě probudila ta černá potvora. Gabrielovým hlasem mi oznámila, že na mě čeká u hlavní brány. Po čtyřech hodinách spánku mi chvíli trvalo, než mi došlo, co se po mě chce.  Úplně jsem totiž zapomněl na to, že mě v pátek pozval na oslavu. Na pozvání jako takové jsem nezapomněl, jen mi nedošlo, že příští neděli znamená tuhle neděli. Hodil jsem na sebe sváteční košili, popadl v kuchyni suchou placku a vyrazil jsem. Veškerá ranní hygiena se vešla do letmého pokropení se při napouštění láhve vody na cestu. S česáním jsem se, jako ostatně všechny dny tady, ani nezdržoval. Bez hřebenu to nemá stejně valný význam a já ten svůj doma nějak moc dobře zabalil a ještě jsem ho nenašel. Na odchodu jsem ještě strčil klíče od lékárny do ruky Alfonsovi (to je zdejší šéf celého zdravotnického týmu), kdyby bylo třeba něco urgentně vydat, odnaviguji ho tou vysílačkou, co měla ráno funkci budíku. Jde samozřejmě se mnou. Není to daleko, něco přes dva kiláky. Venku je za...

A došla šťáva, obrazně i doslova.  Večer nám zhasli a kromě pípání záložních zdrojů pro koncentrátory kyslíku v nemocnici nebylo slyšet ani věčně přítomný hukot generátorů.  Poplach na laguně, logistici startují k energetickému srdci, aby zahájili jejich verzi resuscitace. Já beru klíče od místnosti s lednicemi a cestou k nim odemknu lékárnu číslo tři, kde jsou důležité pojistky, protože i když od ní mají logistici klíče, stejně nebudou v té tmě schopní najít rychle ten správný. Tak proč jim to komplikovat. Potřebuji, aby to nahodili do půl hodiny, jinak budu muset rozběhnout plán B pro chlazení vakcín.  Ale na to je ještě čas, tak jenom stojím a poprvé za 4 měsíce si vychutnávám pohled na noční oblohu plnou hvězd bez světelného smogu nepřetržitě rozsvícené nemocnice a bezpečnostních světel kolem. Až na občasnou čelovku je všude absolutní tma. Nebýt na pozadí horečná snaha logistiků vyřešit problém, byla by to parádní noc uprostřed africké...

Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce. Je to úplně prosté plánování od stolu, den za dnem. Když udělám chybu, nepřijde se na ní hned. Ukáže se v plné síle za devět měsíců. Nebo za jedenáct, abych neprovokoval vaší představivost ohledně práce od stolu. Ta chyba se ukáže jednoduše tak, že dojde nějaká položka na skladu.  Třeba dnes došel paracetamol 500 mg. Všichni ho znáte, na teplotu, na bolest. Doma ho máte určitě pár tablet. Já jich pro nemocnici potřebuji minimálně 8000 týdně.  Naštěstí ho mám čím nahradit, místo jedné velké tablety pět malých dětských. A už za tři dny přistane letadlo s nákladem. Kromě paracetamolu doručí i tinidazol proti průjmové giardióze, injekční metronidazol a další antibiotika pro chirurgické pacienty, u kterých hrozí sepse. I s ostatním zdravotnickým materiálem toho bude víc než čtyři tuny. Jako farmaceuti na misích nezachraňujeme životy přímo, ale když uděláme chybu, komplikujeme ...

Když už píšeš o těch filmech s lékárnickými rolemi, napiš, prosím, taky o tom děsným seriálu Doktor Martin. Hraje ho Donutil a říká lékárnici paní Kunešová... A mám to. A to jsem o seriálech nechtěl psát vůbec. Na přání udělám vyjímku. A vezmu to z jedné vody na čisto. Jak to s těmi seriály vlastně je, hlavně s těmi nekonečnými. Doktor Martin   měl být komediální seriál. Česká televize natočila 2 řady, a tou druhou řadou to skončilo. V diskusi na webu lékárnické komory se k seriálu objevilo několik nelichotivých poznámek, zejména kvůli charakteru posta vy lékárnice Sandry Kunešové.  foto: Česká televize Hrála jí Milena Steinmasslová a vcelku věrohodně ztvárnila scénářem předepsané charakterové vlastnosti Blběny Obecné (to mám z jiného mailu), jež je stižena mírnou hysterií a lehkou hypochondrií. A že jí namachrovaný profesor a chirurgická kapacita z velkoměsta říká paní Kunešová? No a co. V jiném seriálu z lé...

Pohádky z mise v Jižním Súdánu Tahle rána jsou kouzelná. Slunce vychází krátce před sedmou hodinou, a protože je chladno na zdejší poměry, místní vytáhli roláky. Pro Evropana neotužilého a rozmazleného ústředním topením je to pořád hic. Jen ráno je ještě svěží (ten hic). Poprvé po měsíci tady jsem si k snídani namazal místní „housku“ máslem a medem. Není takový, jaký si pamatuji z domova, ale je místní - Jihosúdánský. Píšou na něm, že jeho nákupem podporujeme drobné včelaře. Od snídaně se pomalu loudám „do práce“ a najednou vidím vedle nejmenšího z „mých“ lékárenských skladů chlápka v kombinéze. A tím nemyslím montérky, ale rovnou takovou tu kombinézu do vysoce nakažlivého prostředí, gumovou, přetlakovou, s utěsněnou kuklou a plexisklem. Nebýt toho, že jsem před dvaceti lety viděl film Smrtící epidemie s Dustinem Hoffmannem, myslel bych, že mi vedle lékárny přistál Jihosúdánský kosmonaut. A jak se tak rozmýšlím, jestli ho mám vyfotit nebo si pr...

Zrzavá Anička Posedlá z Básníků nebyla v lékárně první zrzavou Andulou. Tu si zahrála Ivana Andrlová v roce 1988 v pohádce O zrzavé Andule. Děj pohádky je situován na Kampu a Malou Stranu odhadem do poloviny 19. století. Andulka nemá s lékárnou mnoho společného, jen u rodiny lékárníka slouží. Potají si myslí na zahradníka Josífka (Jan Čenský). Jenže zahradník před zrzavými copy [1] dává přednost lékárníkovic zpovykané dcerce Terezce (Simona Postlerová). Tatínka lékárníka (Josef Bek) a maminku, paní lékárníkovou (Květa Fialová) má omotanou kolem prstu a je na ně pěkně hubatá.  Z lékárnického pohledu se o lékárně moc nedozvíme. Snad jen o charakteru. Tatínek se sice snaží počínající psychické problémy dcery (frustrace z absence vhodného nápadníka) řešit pomocí farmakoterapie, jenže dcerunka rozhodně ví, že IPLP ženicha nenahradí, natož urozeného:  „Práškama a mazáním kurýrujte ischias těm svým malostranským babkám. Mně zařiďte...

Hořká pilulka (Bitter pill) Elizabeth Rodriguez I tak se mohl jmenovat filmový snímek Vedlejší účinky z roku 2013.  Více už  jsem o něm psal v sérii Lékaři ve filmu, ale ve filmu dostala roli i lékárnice.  Mnohoznačný význam slovního spojení „hořká pilulka“ dává mnohovrstevný rozměr i tomu, co ve filmu nebylo, respektive bylo, ale stejně jako filmová lékárnice tak trochu skryté na pozadí příběhu.                 Jeho základní linie je docela jednoduchá. Mladý manželský pár, Martin a Emily Taylorovi (Channing Tatum, Roone Mara) si žije relativně na vysoké noze, dokud na to Martinovi nepřijdou a nepošlou ho na čtyři roky do vězení za zneužívání informací v obchodním styku. Emily se mezitím potká s někým jiným a spolu vymyslí plán na „velké peníze“. Na konci je jedna mrtvola, jeden vězeň a jedna chovankyně psychiatrické léčebny. A mezitím se zhroutí a znovu poskládá život, kariéra a manželství jednoh...

  Popelky filmové produkce Zábava se tu nekoná, noc je jak černá madona, jen když se půlnoc přiblíží, princezna smutná za mříží čeká, že někdy zazvoní spanilý rytíř na koni. Znáte? Pamatujete si? Čtvrtý díl básnické série se začal připravovat v roce 1992. Tereza Brodská se v roli čerstvé absolventky farmaceutické fakulty Ute [1] chystá sloužit noční, lékárenské službě se pomalu krátí dech a u Bednaříků v Trutnově se finišuje s převodem úplně první lékárny do soukromých rukou. V době premiéry (22. 7. 1993) bylo Tereze Brodské 25 let, já měl za sebou druhý ročník a Ondra Bednařík na rozhodnutí o přijetí na farmaceutickou fakultu teprve čekal. Film považovali mnozí kritici za nejhorší ze série a režiséru Kleinovi dávali za vinu přílišný důraz na karikování tehdejších reálií a také vtipy příliš laciné a unavené. Možná ano. Na rozdíl od předchozích tří dílů, ze kterých měla Karolína (na fakultě ta hezčí a pečlivější polovina naší dvojice) ...