Žiju!
...možná až moc?
Dneska jsem opět přišla na kolej ve 23:00
Nutno podotknout, že do laborky (pracovat) jsem přišla chvilku před 8.
večer 😂
Píšu summary k biobanking class. (Teď ne, protože píšu tohle. #hardworking #priority)
Dr. Zhou to po mně chtěl minulou středu a když jsem mu řekla, že ten předmět ještě ani neskončil, takže to fakt napsaný nemám a kdy to teda chce. Napsal: „Okay I see, this week on Friday will be fine.“ (Okay, tento týden v pátek to bude stačit.)
Ne. Fakt ne.
//2 dny? Jako vážně???
Můj papír/článek/shrnutí bude použit jako writing model. Vzor. Wow.
Oni budou mít vzor a co mám já?
Jak mám vědět, co mám psát? Jak to má vypadat? Jaký formát?
Průšvih lehce je, že jsem se profesorky nezeptala jak si to představuje, resp. jak to má vypadat, takže musím napsat alespoň 800 slov, abych to s ní mohla konzultovat a v případě dotazů jí nemusela ukázat prázdnou stránku...
Napíšu něco náhodně a pak se uvidí, jestli se jim to bude líbit. (profesorce a Dr. Zhou)
#najdi_svoje_kreativní_já
#hraje_si_na_schovávanou
#schovalo_se_dobře
Komentář k odmítnutí napsání protokolu/shrnutí/report/summary do pátku:
V Číně hází bobek na nějaký plánování zejména dlouhodobý plánování.
Když jsem si stěžovala mamince/rodičům, napsala mi maminka, že žijí přítomným okamžikem.
Žít přítomným okamžikem je úžasný a skvělý a klidně bych to označila za svůj životní cíl a styl, ale (!) na akademické půdě se to úplně nehodí. Ono přece jenom, napsat shrnutí o 1000 + slovech není záležitost na pár minut. Rozhodně ne, když je člověk Hana a dopředu ví, že to bude minimálně 2000 slov.
A kdyby to byl deadline, tak holt nebudu spát nebo nepůjdu hrát basket nebo něco...
Ale oficiální deadline je 12. 1. 2019
Hana odevzdává svoje shrnutí jako první, aby mohlo být použito jako vzor/návod/writing model.
Vzhledem k tomu, že to budou číst všichni a budou psát podle toho, rozhodně nehodlám usmažit nějakej rychlo výcuc/slátaninu/shit a poslat to během 2 dnů.
No, no, no, no, no, no, no!
NO!
#sorryjako
#sorry not sorry
Quality vs. Quantity (kvalita vs. kvantita)
Dělám věci buď pořádně nebo vůbec . (Minimálně se o to snažím.)
Doufám, že prodám ledničku. (Stále není umytá.)
//Na skupince zahraničních studentů se po ní už asi měsíc shání ten samý člověk. V pondělí se ozval znovu, nejspíš po čtvrté, tak jsem si řekla, že je na čase říct ledničce pá-pá.
1. Dance team on fire. Budeme fénix?
2. Klavírní vystoupení. Doprovod k poezii. Duet.
Škola / studijní oddělení pro mezinárodní studenty / nevím-přesně-kdo, pořádají Novoroční párty. Nebude to párty v přesném slova smyslu, ale budou probíhat nějaký společný srandy a spoustu vystoupení. 2 výše zmíněné se mě týkají, ale je to na delší povídání a ještě delší rozhořčení, takže tohle je letmý nástin momentálního dění a podrobnější vyprávění někdy příště.
Sobota 15.12. 💃 Club
Hana byla v čínském klubu. Bylo to...
.jiný
.velký
.velkolepý
.úžasný
.skvělý
.luxusní
Ráno jsem se probudila v hotelu.
(Napůl plánovaně, plně vědomě.)
Ono opít se v čínském klubu vyjde docela draho.
Nejlevnější láhev vína 500 RMB (1650 korun)
Na druhou stranu nejdražší asi 700 RMB, takže takovej rozdíl už to zase není...
Ráno v hotelu, večer v hotelu.
V jiném.
Šli jsme se podívat, jak to tam funguje, protože příští rok v září bude profesorka/škola/někdo pořádat konferenci a účastníci budou ubytováni tam. Skrz hotel jsme prošli do nákupního centra, kam jsme šli na večeři do jedné z restaurací. (Jméno si nepamatuju, fotku nemám, protože se mi vybil mobil. V téhle restauraci jsem byla poprvé. Měli ubrus s výšivkami a rozkošný nádobí.)
Dost jsem se divila, že je nákupní centrum v budově hotelu, ale Danny mi objasnil, že se jedná o různé budovy, jen jsou důmyslně propojené.
Po večeři tančící fontány.
(Jednou už jsem se na ně jela podívat, jenomže rutinní údržba, pardon, budou fungovat za 2 měsíce.)
Mezičas mezi hotelem #1 a hotelem #2:
biobank s malou dcerou jednoho z učitelů
//Malé je 5, brzy bude mít narozeniny.
Místo pro další proslov o plánování dopředu.
.stručně: Ptala jsem se O, jestli přijedou v sobotu do biobank. Nejspíš ne. Nakonec ne.
„Budeš mít čas v neděli?“
„Budu, ale nejdřív po obědě, máme v plánu navštívit club, ráno budu mrtvá.“
Neděle ráno: zmeškaný hovor v 9:18
//🤦
//jako bych nic neříkala...
Dorazila jsem ve 12.
společný oběd: restaurace Hi (hotpot)
O. říkal, že mají pobočky po celé Číně a prý mají nejlepší servis. Počínaje pitím, snacks (křupky) a hrami na ukrácení dlouhé chvíle při čekání, než na člověka dojde řada, (vždycky se musí čekat), přes manikúru zdarma, po čistění bot a brýlí.
+ mají na záchodech koutek se zrcadlem a pod zrcadlem kouzelný košíček a u umyvadel mají ještě větší košíček a v něm hřeben, sprej na vlasy, pírka, gumičky a spoustu dalších věciček, co by se mohly hodit. Například párátka.
Obsluha se u stolu zastaví každou chvilku, dostali jsme zástěrky, chodí dolévat vodu a švestkovou šťávu. Malá dostala hračku, než přinesli jídlo. V průběhu nám přišli dolít polévku. Ke konci přišel člověk, co provádí akrobatické kousky s těstem na nudle, které nám na závěr vystoupení vložil do polévky a řekl, že za 2 minuty budou vařené. Celé je to promyšlené, důmyslné, oku lahodící.
Výlet do parku, kde na kopečku stojí pomník padlým hrdinům a pod kopečkem se rozléhá lunapark.
Střílela jsem na balónky a vybrala jsem si největšího plyšáka, kterýho jsem viděla (zatímco malá má malou „Já jsem prasátko Pepina“), koukali jsme na lidi v loďkách, na lidi na kolečkových bruslích a letěli jsme raketou. Nebo stíhačkou?
Hana, věčné dítě, chtěla na obří ruské kolo, ale malá řekla, že je to nuda, takže jsem ostrouhala.
Basketbal.
Dneska jsem dostala míčem do obličeje.
No... Zas tak dobře nehraju, aby ze mě museli udělat kripla a vyřadit mě tak ze hry.
Mohl za to Bin G, kterej o pár minut později dostal taky.
Karma?
Ale nepřála jsem mu to! Jen to bylo zvláštní.
Basketbal je takovej jednoduchej způsob, jak si zmrzačit/přizabít polovinu laborky. (Laboratorní, studijní, pracovní tým)
Alfréd má horečku, ale basket jde hrát stejně... 🤦
Na mojí otázku překvapeným tónem a udivený výraz odpověděl něco ve smyslu, že potřebuje nasbírat sluneční paprsky, aby vypudil virus z těla.
No, dobrá tedy.
Ale když si sundaval svetr, aby mohl hrát v tílku, věnovala jsem mu významný pohled a komentář jestli se zbláznil.
Stejně hrál v tílku.
Ach ti muži a jejich láska ke sportu...
Da Yan má odřený lokty. Netuším proč. Když jsem mu řekla já, že se mu loupe strup a teče mu krev, řekl, že ví a že je to v pohodě.
Když se o pár minut později střetl s Bin G, který začal zkoumat proč má na rukou krev, šel si Da Yan sednout a koukat na nás.
Časem se k nám připojil Li K (rozhodně se to takhle nepíše)
Dovoluju si tvrdit, že ten člověk hraje hůř než já...
Když se Li K zapojil do hry, vrátil se Da Yan a místo R.P. jsem měla bránit Da Yan. Hm. Tak děkuju. Da Yan dokáže skórovat i když je zraněnej, v rámci obrany (rozhodně proti pravidlům) mu držím jednu ruku a stojím před ním. Ale když ho hodně otravuju, tak se občas netrefí. Asi tak 3 krát z 10. Hm. Možná 2x.
Tahle ministatistika naprosto přesně vypovídá o tom, jak je Da Yan dobrej a moje obrana marná.
Kriplové do třetice.
R.P. si dva dny zpátky udělal něco s kotníkem. Profesorka popisovala, jak to bylo ošklivý a fialový a když to propíchli, vytekla z toho voda a nevím-co-všechno-ještě.
Evidentně nebylo to zranění tak strašný, protože dneska hrál znova.
Ach ti muži a jejich láska ke sportu... (#2)
Shrnutí mých basketbalových dovedností:
Dneska jsem si připadala jako správný cool kid. Na hřišti sousedícím s hřištěm, kde jsme hráli my, byla třída holek 40-50, každá s míčem a střílely na koš a dělaly nějaký další cvičný cvičení, (Ha!) zatímco Hana hrála s chlapci. Když nepřijde HuHan (jako dneska) bráním jednoho z kluků. Naprosto vždycky je to vtipný, někdy je moje obrana dokonce i úspěšná. Většinou celkem úspěšně zvládám blokovat cestu, někdy se mi povede zabavit míč, což překvapí a zmate nás oba.
Na koš jsem v jednu dobu střílela celkem úspěšně, teď jsou moje skills někde na dovolený nebo nevím, každopádně občas se mi povede se trefit z nějakýho netradičního místa nebo tak, že míč udělá nějakej taneček, kdy se rozhoduje, jestli spadne do obruče nebo mimo obruč a když spadne do obruče sklidím obdivné „Woa...“ od spoluhráčů i protihráčů. Občas mám chuť jim sdělit, že mě to překvapilo stejně jako je, ale většinou si to nakonec nechám pro sebe.
Chodíme hrát s míčem, co dostal Alfréd k narozeninám od HuHan.
Byla jsem v pracovně, když mu přišel balíček. Nadšeně ho rozbaloval a ještě s větším nadšením si míč fotil a pobíhal po pracovně. Chvíli jsem počítala, kolikrát řekne „fuck/fucking“ ale po chvíli jsem se ztratila...
Nadšení malého dítěte a jiskřičky v očích. #better_than_sex
Později prohlásil, že je to jeho syn.
Jak se bude jmenovat?
Nevěděl.
Když jsem se včera zeptala, jestli už má jméno a jaké, dostalo se mi odpovědi „Idiot.“
Oh, well...
(Občas mi dochází slova.)????
Minulý týden jsme hráli venku. Bylo asi 7 stupňů nebo dokonce i méně. Nadšenci/šílenci pro basket!
Dostat chladným, tvrdým míčem do napůl zmrzlé ruky není úplně příjemný.
Ach ta láska ke sportu...
D neska jsme opět hráli venku. 18.12.
16°C
Počasí je různé.
Komický, smutný a grotesktní mi přijde fakt, že na začátku listopadu jsem mrzla i v zimní bundě a dneska, 18. prosince jsem si vyrazila na oběd v šatičkách.
S dlouhým rukávem.
bez bundy
bez mikiny
Pravda je, že za ty 3 minuty od koleje k bráně převážně po sluníčku mi zima ani nemohla stihnout být. Navíc chůzí se člověk zahřeje. Nechápavě jsem pozorovala všechny kolemjdoucí v zimních bundách.
Když jsem procházela branou, viděla jsem projíždět taxi. Cestou k silnici jsem viděla další a mávnutím ruky, jako mávnutím kouzelného proutku, jsem ho zastavila. # superpower
Životní milník. Čínský milník. Poprvé jsem sama jela taxíkem.
//Došlo mi, že jsem jela sama minimálně podruhé, ale poprvé jsem si ho sama zastavila, „domluvila“ a zaplatila, za což jsem na sebe náležitě hrdá.
S taxikářem jsme si nepokecali, ale ukázala jsem mu polohu na mapě a pochopil. Když jsem platila a vystupovala před restaurací, zavolal mi Danny, jestli chci jet s ním autem... 🤦
Pověděla jsem mu, že už jsem na místě, poděkovala a vešla do restaurace. Slečna u dveří na mě mluví čínsky. Nerozumím. Překvapivě. Volám Yanimu, aby řekl slečně, kam mě má poslat. Yani neposlouchá, ptá se, kde jsem a říká mi, že pro mě přijde. Nepotřebuju! Potřebuju vědět, kam mě má slečna poslat. Do výtahu nastoupit zvládnu. Slečna v mezičase někomu píše a když končím hovor a hlásím číslo místnosti, slečna už ho ví taky. Posílá mě výtahem nahoru.
Vystupuji z výtahu, hlásím číslo, obsluha-pán mě posílá po schodech nahoru, kde na mě čeká obsluha-paní. Znovu hlásím číslo. Servírka mi anglicky chválí čínštinu. Sděluju, že moje čínština je „poor“ (slabá).
Na obědě je lidí víc, než jsem čekala. Dohromady je nás 11. Poslední oběd, rozloučení s Asad. Po chvíli přichází Danny a vypráví, jak dorazil do pracovny a tam ani noha. Nezdálo se mu to, a bylo mu jasné, že se někde něco děje.)
//minimedailonek: Danny je syn profesorky a občas se vyskytne v pracovně. Věk +/- 30 let
Před restaurací jsme čekali nevím-na-co. Nan G prohlásil, že nejspíš existujeme každý v jiném ročním období, protože on + Alfréd v zimní bundě a vedle nich Hana v šatičkách. Odvětila jsem, že dneska je teplo. Chvíli na to se k nám připojil Danny a mluvil o tom, že jsme každý na jiném kontinentu. Hana je v Africe.
Po cestě z restaurace jsme se zastavili pro milk tea. (Čaj s mlékem.) Tenhle obchůdek je celkem oblíbený, takže čekací doba je 10 minut. Čekali jsme ve stínu a Haně začala být dost zima, tak jsem se šla vyhřívat na sluníčko. Přišel za mnou Danny a smál se mi. Objednala jsem si teplý čaj a chůzí na kampus jsem se zahřála, takže jsem si mohla ještě chvíli užívat svojí letní náladu.
Na kampusu jsem se oddělila a šla pověsit prádlo, protože slunné dny se musí plně využít na praní velkého prádla. V dešti prádlo špatně schne...
Basketbalové odpoledne. (výše popsané)
Večeře. Lab.
Dneska jsem si rozbalila první vánoční dárek. (večer v lab)
Ode mě pro mě. Mikina. Chňó.
Ještě mám objednané šaty a tepláky. #perfektní_kombinace
#perfektní_duo #Hana_style
A nakonec MiBand 3. Docela doufám, že když budu spát s náramkem a ten mi ráno začne vibrovat, probudí mě to.
Vzhledem k tomu, že ani 5 budíků není dostatečné k probuzení a opuštění pokoje a vzhledem k tomu, že nemám spolubydlící, co by mi přišla zaklepat na dveře, je tohle poslední řešení. Nic dalšího mě nenapadá...
Vánoce a jejich oslava jsou kapitola sama pro sebe.
Vánoční náladu a atmosféru nemám a nevnímám.
Minulý týden v pondělí mě vyloženě iritovalo, že obsluha v restauraci v hotelu má na hlavě sobí parohy, chtěla jsem se vztekat, že do Vánoc zbývá ještě pomalu půl roku a při pohledu na kalendář jsem zjistila, že zbývají přesně 2 týdny, což mě mírně vyděsilo.
Včera jsme byli na večeři na rozloučenou s Asadem. Profesorka se mě zeptala, jakou restauraci navrhuji. Dala mi na výběr ze 2, vybrala jsem svojí nejoblíbenější.
//flashback, střípek. Minulý týden, se ptala na moje návrhy na restauraci na večeři. Zeptala se v přítomnosti profesora Paula a pronesla něco o tom, že jsem skoro expert.
Paul: „Jak dlouho jsi tady?“
Hana: „3 měsíce“
Paul: „Wow! A to jsi expert?“
Hana, pohled. Bez komentáře. Myšlenka: Stává se.
Večeře na rozloučenou s Asadem.
Cestou jsme si povídaly s profesorkou. Řekla mi, že jsem tady 3 měsíce, jestli jsem se naučila něco o biobank a jestli bych byla schopná poradit jak, případně založit biobank (How to set up a biobank)
Dle mého názoru a následné reakce jsou moje znalosti uspokojivé. (Více než uspokojivé?)
Došli jsme do restaurace. (Hana, profesorka, Asad, Fish)
Profesorka: „Hana, can you pick the dishes with Fish?“ (Hana, mohla bys vybrat menu s Fish?)
„I told you how to pick last time and I would like to talk to Asad.“ (Posledně jsem ti vysvětlila, jak vybrat menu. Chtěla bych si promluvit s Asad.)
Hana potěšená – důvěrou, a vyděšená – lehce, protože posledně objednával HaiYang, kterýmu je přes 30, je to Číňan, zásady a pravidla čínskýho stolování zná (alespoň podle mě) a dostal dost vynadáno, že objednal špatně. Všechno špatně.
Ne úplně všechno.
Ale skoro všechno.
Důmyslná Hana si psala poznámky, většinu si pamatuju, ale poznámky se hodí.
Kdyby se někomu hodil návod, jak vybrat menu/jídla v čínské restauraci pro 5-10 lidí, tak prosím:
1. Polévka
- Polévka se na jihu Číny pije před jídlem, na severu po jídle. (povídal Bin G)
- Pije, protože profesorka říká „drink“ a protože ne vždycky je na stole lžíce.
- Polévka v tomto případě znamená vývar, nesmí být pálivá.
2. Kachna nebo kuře/slepice. Pick one. (Vyber/objednej jedno.)
- Pokud je kachní/kuřecí vývar není vhodné objednat další kachnu nebo kuře.
3. Vepřové
4. Hovězí – kráva nebo osel
- //je osel hovězí??
- Někdy může být navíc skopové, ale jedno stačí.
- v poznámce se píše mutton and sheep, samotnou mě slovo skopové, které se vynořilo z hlubin mojí mysli, překvapilo
5. Ryba
- Pokud se restaurace nespecializuje na mořské plody, není potřeba / není vhodné objednávat příliš mnoho mořských plodů a ryb
6. Vnitřnosti
- Můžou a nemusí být.
- Někteří lidé je mají rádi, ale jsou nezdravé
7. Zelenina – jeden zelený list
- List je „vložka/vsuvka“ mezi masem
8. Zelenina – jeden kořen
9. Brambory
- Můžou být.
- Bin G mi říká „potato girl“ takže objednává-li Hana, brambory budou! #tudou
10. Tofu
- Může a nemusí být.
- Většinou je.
- Hana nemá ráda tofu
- Číňani mají rádi tofu na 1000+1 způsob.
Toť vše!
Výběr byl zajímavý, objednávala jsem já. Fish překládal. Bylo to vtipný. Občas si nerozumíme. Napřed jsem listovala jídelníčkem – mají velké fotky, ale fotka není vždy výhra, fotky jsou matoucí. Po chvíli jsem to vzdala a začala jsem diktovat, co chci.
1. Kuřecí vývar
2. Ostré (spicy) vepřové
- Nejoblíbenější jídlo profesorky
3. Brambory
- Protože jsem #potato_girl
4. Hovězí s barbeque omáčkou (nebo nějakou jinou omáčkou, která je DO-KO-NA-LÁ! a ananasem)
5. Zelenej list
- Žádnej se mi na fotce nelíbil, tak jsem vybrala ten, co se mi nelíbil nejmíň
- A nakonec byl docela dobrej
6. Objednala jsem květák, protože se mi líbil a protože mi chutná
7. Smažená palačinka s cukrem a a rašídy
- Chilli si tohle objednávala s sebou #tabao a dávala mi ochutnat v sobotu.
- Dost často objednávají něco sladkého. V Číně ne jako dezert. Prostě je to na stole všechno najednou.
- Většinou objednávají čínský chleba. Taková bíla houstička bez výrazné chuti a přinesou k tomu malou mističku velmi sladkého kondenzovaného mléka.
Tady jsem se zastavila, nechala jsem si zopakovat, co všechno jsme objednali a zeptala jsem se profesorky, jestli mám vybrat rybu.
Samozřejmě!
Nechala si přečíst, co jsem objednala / jsme objednali a vybrala rybu.
Nic neřekla.
Myslím, že ještě objednala 2 předkrmy, protože kromě ovoce – cantaloupe a dragon fruit, které přinesli automaticky se na stole objevily ještě 2 talíře – něco, co vypadalo jako česnek servírovaný na okvětních plátcích růže – prej „kind of flower“ druh květiny – „lilly“, jak mi napsal Yani a na druhém talíři byly oranžové čtverečky, ale ty jsem neochutnala.
Servírovali:
1. Polévku
2. Ostré vepřové
3. Brambory
4. Hovězí
5. Pekelně pálivou rybu, ke které později přinesli nudle
6. Můj zelenej list
7. Pečený lilek ve sladkokyselé omáčce
- Stočený do tvaru hada/draka.
- Lilek nemám ráda/nesnáším, protože se rozpatlá a je to kekel! Ale tohle. Tohle je bomba!
- Když přinesli lilek, profesorka mi pověděla, že zrušila můj květák a objednala tohle. A to prosím nevěděla, že když ona kontrolovala výběr menu, začala jsem znovu listovat jídelníčkem a zastavila jsem se právě u tohohle lilku, který mě během jedné z předchozích návštěv velmi, velmi příjemně překvapil.
8. Tofu
- Tohle tofu mi chutnalo.
- Sice mi chvilku zabralo odpreparovat veškeré chilli papričky, ale stálo to za to!
9. Smažené palačinky
Začali jsme jíst před 7. Dojedli jsem asi v 8 a potom přišlo spoustu personálu zazpívat Asadovi a předat mu dárek – chopsticks (hůlky) a potom zazpívali i mně a taky jsem dostala hůlky. Nichichi.
kuài zi 筷子chopsticks
kuài lè 快乐 happy
Vtípek je schovaný v tom, že jedno z těch kuài je v názvu restaurace a Čínani mají rádi puns (vtípky) kdy použijou jiný znak, který má stejnou výslovnost jako originální, ale je to vtipné, důmyslné, speciální.
Kuài v názvu restaurace a kuài – čínské hůlky.
Tadá!
Společně jsme šli do biobank. Fish měl za úkol udělat Asadovi exkurzi. Chvíli mluvil o laborce on (tentokrát skutečně o laboratoři a příjmu vzorků) a potom řekl mně, že jsem to několikrát viděla a že to mám vysvětlit já.
😂
Tvrdil, že mě doplní, ale místo toho vysvětloval něco Yani(mu)
Po dokončení prohlídky Asad řekl „Let’s go!“ (Pojďme.)
Ptala jsem se, jestli mám jít taky, povídal, že ano, tak jsem usoudila, že se alespoň projdu.
Cestou do hotelu Asad řekl: „Let’s go to the massage.“ (Pojďme na masáž!)
Smála jsem se. Yani taky. Asad nechápal a ptal se, čemu se smějeme.
Prostě mi to přišlo vtipný a bláznivý. Ve čtvrt na deset večer jít na masáž.
A stejně jsme šli.
Yani vybral místo. Šli jsme pěšky. Bylo třičtvrtě na 10 a Hana začala protestovat, že se nestihne vrátit domů včas.
Došli jsme tam a bylo skoro 10.
Nejkratší masáž na 60 minut. Yani, překladatel dne, překládal jména různých masáží a ptal se, co to obnáší.
Asad vybral celkovou masáž pro všechny. Byla jsem nešťastná. Přemýšlela jsem, jestli budu budit ají nebo strávím další noc v hotelu. Postupně jsem dospěla k názoru, že je mi to vlastně jedno.
Odvedli nás všechny 3 do jedné místnosti. Asad protestoval, že chce, abysme měli každý svou místnost. Napřed protestoval, pak prohlásil „Do you think I want to see you naked?“ – mluvil k Yanimu. Lol. Pak řekl, že to záleží na mně. Řekla jsem Yanimu, ať se zeptá, jak moc se budeme svlékat. Slečna řekla, že dostaneme speciální oblečení.
„Chci bydlet sama!“
Já v jedné místnosti, oni dva ve druhé.
A to Y: „I don’t look at you, you don’t look at me, okay? “ (nebudeš na mě koukat a já nebudu koukat na tebe, jasný?)
Masáž byla vtipná. Nakonec se ukázalo, že separace byla zbytečná. Celou dobu jsem na sobě měla sexy pyžámko ve zlaté barvě ve velikosti XXL. Žádný olej, žádný krém, kontakt přímo s kůží minimální.
Dneska mě bolí záda.
Asad prohlásil, že to nejsou profesionálové, ale krásné slečny.
Pravdou je, že když jsem otevřela oči, přemýšlela jsem, proč má slečna boty na podpatku a o tom, že šatičky těsně pod zadek nejspíš nebudou nejpohodlnější oblečení na masáž.
Před masáží Asad tvrdil, že hodinová masáž je vždycky kratší, tak 45 minut...
Měl pravdu. 60 minutová masáž byla kratší. 57 minut.
Moje masáž skončila 23:13
Ti dva začínali o pár minut později. Stihla jsem se převléknout, odběhnout na záchod a vrátila jsem se tak akorát, abych slyšela:
Y: „Fuck. Hana can’t come back.“ (Doprdele, Hana se nemůže vrátit!)
A: „Why?“ (Proč?)
Y: „Because her dormitory locks at 11“ (Její kolej zavírá v 11)
Vykoukla jsem ze dveří a za chvilinku se otevřely dveře na druhé straně.
Yani mi pověděl, že půjde se mnou vzbudit ají a poprosit jí, aby mi odemknula.
Okay.
Little Liar & Little Lie. Odemčeno. Spím doma.
Chronologie je nuda.
Vítejte v Hany životě!
# chaos
Vzhledem k tomu, že Asad v úterý večer odletěl domů a absolvovali jsme společně několik výletů, exkurzí a návštěv restaurací, nabízelo by se věnovat díky jemu. Nicméně vzhledem k délce textu a času stráveném psaním a editováním bude dnešní „Děkuju!“ stručné.
Děkuju Diance za trpělivé a opakované korektury a Hedvice a Týnce za mini korektury. #proofreaders
