十九 - Čínskej víkend

Psáno 16. března v půl druhý ráno jako popisek k fotce na Instagram.

Byla jsem měsíc doma v Čechách. Proto ta dlouhá pauza.
Zpátky na kampus jsem dorazila v neděli pár minut před třetí odpoledne a tahle fotka vznikla v 17:43, kdy jsme já a 楚楠 čekali, až se uvolní basketbalové hřiště, abychom mohli hrát. Bylo úplně plno, protože jsem s sebou prý přivezla sluníčko po dlouhém deštivém období. Bylo krásně a teplo, takže ven vylezli snad úplně všichni, aby si to počasí užili.

V úterý mělo začít pršet, naštěstí je pořád teplo, 2x sice lehce sprchlo a poslední dva dny je pod mrakem, ale alespoň neleje celý den, takže můžeme hrát.

Počínaje nedělí jsem zatím hrála každý den. Včera jsem hrála s lab týmem ve složení já + Fish + Ben vs. 斌哥(Bin Ge aka Zhang Bin) ＆ 祥哥 (Xiang Ge aka Lucas). Byla to celkem sranda aneb máme srandu z foreignera, protože se snaží o obranu, ale většinou neúspěšně. Sranda to byla do chvíle než se k nám připojil 大艳 (Da Yan), protože 3 na 3 se mnou v týmu je jasná výhra.

Pro soupeře.

Navíc bránit 大艳, kterej je vyšší, rychlejší a po všech stránkách lepší hráč je značně disappointing.

Taky se potvrzuje rčení/pořekadlo "Sportem k trvalé invaliditě". 

Už nikdy se nebudu smát vtipům o tom, jak holky opouští sportoviště, protože si zlomily nehet. Protože to fakt k.... bolí! Obzvlášť, když se, spíš než zlomí, ohne a poraní nehtové lůžko. Krvácí to minimálně, bolí to jako prase. Člověk si ani neuvědomuje, jak často používá palec a i minimální tlak je dost nepříjemný. No... Nedá se svítit.

Dneska jsem si takhle zlomila/ohnula další, sama sobě jsem propíchla dlaň, špatně jsem chytila míč, takže mám něco se zápěstím a nakonec jsem se při přihrávce chyceným míčem praštila do obličeje, až mi křuplo v nosní přepážce. Smála a brečela jsem zároveň.

Hrdinové se nevzdávají, zítra jdeme hrát znovu! 

Ať zní tohle jakkoliv, návrat rozhodně nebyl růžovej. Nechtěla jsem z domova, nechtěla jsem sem a když jsem přijela, nechtěla jsem bejt tady a chtěla jsem zpátky domů. Okamžitě! Navzdory slunečnému dni mi bylo notně na ho... Nebejt sluníčka asi mi hráblo docela. Teď je to o dost lepší. Naštěstí. 

Ten, kdo se teď nemá úplně dobře, je Alfréd, kterej leží doma v posteli, protože si v úterý udělal něco - nevim co - s kotníkem a teď nemůže chodit. Jak jinak než při basketu.  On se nudí doma a já občas v laborce, protože kromě nás dvou sedí v 108 samí "dospělí". Myslím, že momentální největší přání nás obou je, aby mohl chodit.  (On chce chodit, protože se nudí doma a já chci, aby chodil, protože se nudím bez něj v labu.)

Teď je 2:30 a tenhle příspěvek jsem chtěla věnovat hlavně odpovědi na otázku: "Jak Číňané tráví víkendy?"

Při hledání publikovatelné fotky jsem zjistila, že (opět) moc nefotím. Kromě fotek z letiště mám od neděle 29 fotek. Z toho:

jeden nápis k překladu

1x hřiště & nebe (úvodní v tomhle blogu)

3x jídlo

11x čínský nápis k překladu

1x obsah kufru (takže vlastně jídlo)

1x Dokument #1

11x Dokument #2

1x strop v knihovně

A k věci tedy.
Když jsem dneska odpoledne dorazila do laborky, zeptal se mě 斌哥(Bin Ge), jestli bych mohla naposledy zkontrolovat anglickou verzi pozvánky na konferenci. To bylo ve 3 odpoledne.  Tisíckrát přečtený a milionkrát opravený dokument jsem odeslala v 1:26 AM (ráno)

(A to jsem si chtěla jít lehnout brzy, opět, s tím, že před 11 si lehnu a prostě usnu... 🤦‍♂️)

Evidentně to nevyšlo.

Nehledě na čas se mi dostalo okamžité odpovědi. Ptala jsem se, jestli jsem ho vzbudila nebo jestli nespal.
Nespal.
Pracoval.
#Friday_night_out

V našem případě

 #Friday_night_in

In the bed, s počítačem na klíně. Takže takový my tady máme párty. Pěkně z pátku na sobotu, studenti i učitelé. 

#Wild_life  

#Student_life  

#College_life

A což o to, já zítřejší, ehm, dnešní ráno prospím, ale 斌哥 půjde do práce na 8. Ráno nějakej meeting, odpoledne experimenty. Doma roční dítě s horečkou 

#Proč_ne?

A neděle? 

V neděli jsem přiletěla. Od 4 odpoledne byla schůzka/meeting v laborce. Bylo jich tam 12. Šla jsem se na ně podívat. Seděli tam studenti, účetní, IT technik, profesorka, všichni. (Skoro.)

Takže asi tak. 

Čínskej víkend = žádnej víkend.

Jo a místo toho, abych tohle napsala do komentáře sem hodím fotku toho stropu.

Protože je magickej. 

PS: Zamyslela jsem se nad číslováním a musela jsem zalovit v hlubinách mailu:

Poslední očíslovaný mail je 八 - Mrs.黄 company (16.11.)

Neočíslované číslo 九, kde není moc textu a je tam odkaz na blog: Obyčejně neobyčejný týden ze života Hany: 一 První adventní neděle (7.12.)

Neočíslovaná 十 s odkazem: Hančiny činy z Číny 18 - 十八 - Prázdniny na venkově (3.2.)

Čínskej víkend má číslo 19 - 十九

Dneska děkuju mailu, protože má lepší paměť něž já. A nějaký dojemný/filozofický/důmyslnější díky zase příště.