Lékárníci ve filmu - Tenkrát v Kalifornii

V roce 1942 si ve filmu Tenkrát v Kalifornii (In Old California) zahrál lékárníka slavný klaďas John Wayne (mimochodem jeho otec byl také lékárník). A je to role cukrkandlového slaďouše srovnatelná s Limonádovým Joem.

Lékárník Tom Craig přijíždí z Bostonu do Sakramenta v Kalifornii s úmyslem otevřít si tu lékárnu. Už v San Francisku na sebe upoutá pozornost, když si v baru vykřičeného domu poručí k pití sklenici mléka, čistého, bez rumu. Zaplatí stříbrným dolarem, ale dřív jej mezi prsty obrovskou silou ohne, což mu vyslouží obdiv přihlížejících a později v Sakramentu i odbyt proslulého Craigova tonika.

Ještě v baru zkrotí obávaného násilníka, když jej (pomocí trochy éteru a hřebíčkového oleje) zbaví bolesti z podebraného zubu.

Na pozadí milostného nepravidelného čtyřúhelníku pak probíhá obvyklá westernová bitva dobra se zlem, ve které je lékárník (i mimo otevírací dobu) pokaždé ochoten přispěchat na pomoc trpícím pacientům.

Padouši ovšem nelení a od oprátky po zinscenovaném obvinění z travičství zachrání lékárníka Craiga jenom propuknutí zlaté horečky.

Náš život bude strádání, dú dá

Ulehneme hned ke spaní, dú dá

Až vyhledáme bájnej břeh, dú dá

rozcinká zlato kapsy všech, dú dá, dúdá, dej

Hej, hoši, hej, hej, do Kalifornie,

tam zlata metrák najdeme, na březích Sacramenta…

Strádání zlatokopů není jenom to opěvované v prvorepublikové písni Marko Čermáka. Tenkrát v Kalifornii došlo až k epidemii tyfu. A k jeho zvládnutí se nehodí nikdo lépe než Tom Craig, lékárník. Sežene vozy, nakoupí léky (a potraviny) a sám se posadí do čela zásobování odlehlých oblastí. Nehledí na nebezpečí a rychlé kolty banditů, a zájmu pacientů obětuje vlastní své rodící se rodinné štěstí.

Hrdina v očích pacientů a podobně dobrotou postižených, blázen a snílek v očích zhrzené nevěsty a jejího okolí, zejména bohatého otce s citem pro investiční příležitosti.

Lékaři ve filmu - Svěrací kazajka (The Jacket)

„Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Pamatuji si, že všude bylo bílo. Byla válka a já si připadal živý, ale po pravdě jsem byl mrtvý.“

Svěrací kazajka je původně oděv ve tvaru bundy nebo krátkého kabátku s příliš dlouhými rukávy. Po zasunutí do rukávů přecházejí paže křížem přes hrudník a konce rukávů jsou pak zavázány za zády. To zajišťuje, že ramena jsou držena blízko hrudníku s co možná nejmenším pohybem. V psychiatrii se používá jako jeden z omezovacích prostředků k zamezení volného pohybu pacienta u různých poruch. Její použití upravuje §39 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Používá se bez souhlasu dotčené osoby jako prevence jejího poškození nebo poškození jejího okolí a k zajištění bezpečnosti a zdraví.

Mimo psychiatrii se využívá jako pomůcka iluzionistů v únikových performancích.  Světový rekord nejrychlejšího úniku ze svěrací kazajky drží od roku 2011 Sofia Romerová z Velké Británie s časem 4,69 sekundy.

Ačkoliv je obdoba svěrací kazajky popsána už v roce 1772 v knize irského chemika a lékaře Davida Macbridea, datuje se její „vynález“ do Francie roku 1790, kdy jí čalouník Guilleret vyrobil pro nemocnici v Bicêtre. V té době byla považována za humánnější variantu tehdy častého omezení pomocí lan nebo řetězů. Vzhledem k tomu, že francouzské guilleret můžeme přeložit jako energický, rozpustilý, pohyblivý, je jeho vynález tak trochu atypickým Nomen Omen.

Použití svěrací kazajky jako nástroje zvůle a šikany v San Quentinské věznici popsal Jack London v roce 1915 podle skutečného příběhu nespravedlivě odsouzeného Eda Morrela. Tulák po hvězdách se jmenuje ta kniha o utrpení bezmocného jedince.

Film Svěrací kazajka (The Jacket) z roku 2005 je psychologický thriller a je Londonovým Tulákem volně inspirován. Nepopisuje ovšem barbarské a surové metody vězeňských dozorců v Kalifornii, ale podobné praktiky v psychiatrické léčebně ve Vermontu v Nové Anglii (film je natáčen ve Skotském Bangour Village Hospital). Na místo bachařů tu s mučící svěrací kazajkou nastupují zřízenec, sestra a lékaři.

Ve filmu jsou hned tři. Britský seriálový herec Steven Mackintosh představuje v epizodní roli doktora Hopkinse (bez křestního jména), lékaře sice nesouhlasícího s experimentální terapií, ale ve skutečnosti poslušného rozhodnutí vedoucího lékaře Thomase Beckera (Kris Kristofferson), kterému se „experimentem“ pomáhá. Kristofferson trochu v rozporu s lékařskou etikou svým zvráceným léčením trestá „choromyslné zločince“ odsouzené do blázince pro nepříčetnost. Metoda spočívá ve vysokých dávkách fiktivního neuroleptika loxadolu v kombinaci s lorazepamem (ve filmu generický Ativan). Kromě této farmakoterapie ještě speciální svěrací kazajka (i s fixací nohou a krku) a jako bonus několik (i desítek hodin) v šuplíku v márnici. Přežití takové léčby se počítá spíše na dny než na měsíce.  

Třetí z trojlístku lékařů, doktorka Beth Lorensonová (Jennifer Jason Leigh) o experimentu něco tuší, ale zjistěte něco validního v blázinci.

Hlavní hrdina Jack Sparks (v podání Adriena Brodyho) nakonec zemře (několikrát), ale cestou ke smrti se stihne v roce 2007 znovu seznámit a zamilovat (se vším, co k tomu patří) do překrásné Jackie Priceové (Keira Knightley). To všechno mezi Štědrým dnem a Silvestrem roku 1992.

V blázinci je možné všechno a já ani po několikerém zhlédnutí nepochopil, co je to ta deziluze.

Pro větší autentičnost se pro lepší pochopení charakteru postavy nechal Adrian Brody do márničního boxu zavírat i mimo natáčení.

Svěrací kazajka (The Jacket)

(USA/Německo) 2005, 103 minut v kině a 94 v televizní verzi
Mysteriózní/ SciFi/ Thriller
Režie: John Maybury
Scénář: Massy Tedjedin
Česká premiéra 4. července 2005

ČSFD.cz 78%, IMDB.com 7,1