Lékaři ve filmu - Svěrací kazajka (The Jacket)

„Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Pamatuji si, že všude bylo bílo. Byla válka a já si připadal živý, ale po pravdě jsem byl mrtvý.“

Svěrací kazajka je původně oděv ve tvaru bundy nebo krátkého kabátku s příliš dlouhými rukávy. Po zasunutí do rukávů přecházejí paže křížem přes hrudník a konce rukávů jsou pak zavázány za zády. To zajišťuje, že ramena jsou držena blízko hrudníku s co možná nejmenším pohybem. V psychiatrii se používá jako jeden z omezovacích prostředků k zamezení volného pohybu pacienta u různých poruch. Její použití upravuje §39 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Používá se bez souhlasu dotčené osoby jako prevence jejího poškození nebo poškození jejího okolí a k zajištění bezpečnosti a zdraví.

Mimo psychiatrii se využívá jako pomůcka iluzionistů v únikových performancích.  Světový rekord nejrychlejšího úniku ze svěrací kazajky drží od roku 2011 Sofia Romerová z Velké Británie s časem 4,69 sekundy.

Ačkoliv je obdoba svěrací kazajky popsána už v roce 1772 v knize irského chemika a lékaře Davida Macbridea, datuje se její „vynález“ do Francie roku 1790, kdy jí čalouník Guilleret vyrobil pro nemocnici v Bicêtre. V té době byla považována za humánnější variantu tehdy častého omezení pomocí lan nebo řetězů. Vzhledem k tomu, že francouzské guilleret můžeme přeložit jako energický, rozpustilý, pohyblivý, je jeho vynález tak trochu atypickým Nomen Omen.

Použití svěrací kazajky jako nástroje zvůle a šikany v San Quentinské věznici popsal Jack London v roce 1915 podle skutečného příběhu nespravedlivě odsouzeného Eda Morrela. Tulák po hvězdách se jmenuje ta kniha o utrpení bezmocného jedince.

Film Svěrací kazajka (The Jacket) z roku 2005 je psychologický thriller a je Londonovým Tulákem volně inspirován. Nepopisuje ovšem barbarské a surové metody vězeňských dozorců v Kalifornii, ale podobné praktiky v psychiatrické léčebně ve Vermontu v Nové Anglii (film je natáčen ve Skotském Bangour Village Hospital). Na místo bachařů tu s mučící svěrací kazajkou nastupují zřízenec, sestra a lékaři.

Ve filmu jsou hned tři. Britský seriálový herec Steven Mackintosh představuje v epizodní roli doktora Hopkinse (bez křestního jména), lékaře sice nesouhlasícího s experimentální terapií, ale ve skutečnosti poslušného rozhodnutí vedoucího lékaře Thomase Beckera (Kris Kristofferson), kterému se „experimentem“ pomáhá. Kristofferson trochu v rozporu s lékařskou etikou svým zvráceným léčením trestá „choromyslné zločince“ odsouzené do blázince pro nepříčetnost. Metoda spočívá ve vysokých dávkách fiktivního neuroleptika loxadolu v kombinaci s lorazepamem (ve filmu generický Ativan). Kromě této farmakoterapie ještě speciální svěrací kazajka (i s fixací nohou a krku) a jako bonus několik (i desítek hodin) v šuplíku v márnici. Přežití takové léčby se počítá spíše na dny než na měsíce.  

Třetí z trojlístku lékařů, doktorka Beth Lorensonová (Jennifer Jason Leigh) o experimentu něco tuší, ale zjistěte něco validního v blázinci.

Hlavní hrdina Jack Sparks (v podání Adriena Brodyho) nakonec zemře (několikrát), ale cestou ke smrti se stihne v roce 2007 znovu seznámit a zamilovat (se vším, co k tomu patří) do překrásné Jackie Priceové (Keira Knightley). To všechno mezi Štědrým dnem a Silvestrem roku 1992.

V blázinci je možné všechno a já ani po několikerém zhlédnutí nepochopil, co je to ta deziluze.

Pro větší autentičnost se pro lepší pochopení charakteru postavy nechal Adrian Brody do márničního boxu zavírat i mimo natáčení.

Svěrací kazajka (The Jacket)

(USA/Německo) 2005, 103 minut v kině a 94 v televizní verzi
Mysteriózní/ SciFi/ Thriller
Režie: John Maybury
Scénář: Massy Tedjedin
Česká premiéra 4. července 2005

ČSFD.cz 78%, IMDB.com 7,1