Druhý pohled

Průvodce, který tvrdí, že mezi komorskými ostrovy je třeba kupovat lodní lístky a letenky s předstihem se plete. Kdybych chtěl, mohl bych letět už dneska. A cena taky není o tolik jiná. Lodní lístek stojí 70 dolarů a letenka 72 euro (v březnu 2017). Jen je k letence třeba připočítat ještě cestu z letiště zpátky do Moroni, z přístavu se dá dojít kamkoliv pěšky, z letiště to zabere den. Je libo steak z tuňáka?  Letenku nechávám jako záložní plán a mířím zpátky do vesnice na snídani. Na tuňáka nemám chuť a  u sousedního stánku kupuji takovou obří sladkou buchtu, asi jako naše vánočka a k pití zase kolu. Přeslazenou fantu po minulé zkušenosti z Oichili už znovu riskovat nehodlám. No co, už jsem snídal i hůř. Tři banány u dalšího pouličního stánku jsou už jenom takový rozmar labužníka. Na Komorách nejsou sběrači kovů. Oceán to zvládne. Nechce se mi jít po silnici, tak to chvilku zkouším podél pláže. Dlouho mi to ale nevydrží. Od...

Už jsem skoro spal, když mě, víc než jenom trochu, vystrašilo štěkání. Na komorách jsem po celou dobu pobytu viděl jenom jednoho psa. Za plotem honosné vily v Moroni jsem zahlídnul zlatého retrívra, ale jinak ani jednoho. Koček spousta, sem tam krysu, samozřejmě kaloně „Nazghûly“ a krávy a kozy, ale psa ani jednoho. Zato teď to podle sluchu vypadá, že se jich směrem ke mně žene celá smečka. Slyším, jak se něco prodírá směrem ke mně trávou letiště a jsem docela šťastný, že jsem si v ní neustlal na noc. Technicky jsem sice za plotem, ale ten plot mezi piloty prostě není. A protože jsem zadkem v hamace sotva 60 centimetrů nad zemí, doskočí na mě i jezevčík, když se bude snažit. A tohle je podle hloubky vrčení rozhodně větší plemeno než jezevčík. Bylo jich 5 a já ani nerozsvítil baterku, když se ze strany od letiště v půl kruhu rozestavěli kolem mě. Nechtěl jsem je vidět, stačilo mi slyšet, jak temně vrčí. V odlesku měsíce vidím půlkruh pěti svítících párů očí. Js...