Druhý pohled

  Popelky filmové produkce Zábava se tu nekoná, noc je jak černá madona, jen když se půlnoc přiblíží, princezna smutná za mříží čeká, že někdy zazvoní spanilý rytíř na koni. Znáte? Pamatujete si? Čtvrtý díl básnické série se začal připravovat v roce 1992. Tereza Brodská se v roli čerstvé absolventky farmaceutické fakulty Ute [1] chystá sloužit noční, lékárenské službě se pomalu krátí dech a u Bednaříků v Trutnově se finišuje s převodem úplně první lékárny do soukromých rukou. V době premiéry (22. 7. 1993) bylo Tereze Brodské 25 let, já měl za sebou druhý ročník a Ondra Bednařík na rozhodnutí o přijetí na farmaceutickou fakultu teprve čekal. Film považovali mnozí kritici za nejhorší ze série a režiséru Kleinovi dávali za vinu přílišný důraz na karikování tehdejších reálií a také vtipy příliš laciné a unavené. Možná ano. Na rozdíl od předchozích tří dílů, ze kterých měla Karolína (na fakultě ta hezčí a pečlivější polovina naší dvojice) ...

Apatykář Pulvr Výrobu dynamitu v lékárně jsem zmiňoval už u filmu Sufražetka, ale pro dynamit v lékárně máme dřívější předlohu v české pohádce.  Už v roce 1967, v sedmé příhodě první série večerníčků O loupežníku Rumcajsovi apatykář Pulvr podstrčil Rumcajsovi střelný prach. Ono to vlastně bylo už o 101 let dříve [1] , v době kdy táhl Prus na Jičín.. Rumcajs s Mankou se v lékárně nemohli dopočítat třiceti krejcarů na kýchací prášek, a tak jim Pulvr docela zadarmo nechá „něco silnějšího“. A sotva si to ti dva z apatyky odnesou, potměšile se pochechtává. Nic víc se z večerníčku nedozvíte, ale v knížce se vysvětlení nabízí. Dokonce je tam o lékárničení něco navíc.  Třeba o reexportu: ·          Vešli do apatyky a tam stál mezi skleničkami a lahvičkami apatykář Pulvr. Válí na prkýnku pilulky, i když jich má po pultem plnou baňku. „Nač je třeba v Jičíně tolik pil...

Sufražetka   je označení bojovnice za politická práva žen, zejména za rozšíření volebního práva i na ženy. Původní hanlivé označení ale členky radikálního spolku pro volební právo pro ženy (WSPU) hrdě přijaly. Píše se rok 1912 a v Londýně se ženské hnutí za volební právo pomalu radikalizuje.  Není se co divit, když ženy z rozprav v parlamentu slyší, že: „…ženy nejsou klidné povahy, ani vyrovnané mysli, aby mohly zasahovat do politických záležitostí. Pokud ženám dovolíme volit, bude to znamenat rozpad sociální struktury, kde jsou ženy velmi dobře reprezentovány jejich otci, manžely a bratry. Pokud ženám dovolíme volit, už to nepůjde zastavit, budou žádat o právo kandidovat na funkce poslanců, ministrů a soudců…“       Photo © Pathe A přestože je film Sufražetka hlavně o ženském boji za volební právo na začátku dvacátého století, ve vedlejším motivu najdeme i příběh lékárnického manželského páru, přičemž Hugh Ellyn vlastně ani není ...

Kay Redfield Jamison ( 22. června 1946) je americká klinická psycholožka a také spisovatelka.  V obou těchto rolích se zaměřuje na bipolární afektivní poruchu, kterou od puberty sama trpí. Je profesorkou psychiatrie na lékařské fakultě Johns Hopkins University a čestnou profesorkou anglického jazyka skotské University of St. Andrews. Během své kariéry získala řadu ocenění a publikovala více než sto odborných článků.  B yla jmenována jedním z nejlepších lékařů ve Spojených státech a časopis TIME jí označil titulem Hrdina medicíny (Hero of Medicine).   Ve své knize Touched with Fire: Manic-Depressive Illness and the Artistic Temperament   zkoumá vztah mezi bipolární poruchou a uměleckou tvořivostí. Kniha o bsahuje rozsáhlé případové studie velkých světových umělců, kteří pravděpodobně trpěli cyklothymií, depresivní poruchou nebo bipolární afektivní poruchou. Mezi hodnocenými jsou takové osobnosti jako Lord Byron, Emily Dickinson, William Blake, Edgar Al...