Kay Redfield Jamison (22. června 1946) je americká klinická
psycholožka a také spisovatelka. V obou
těchto rolích se zaměřuje na bipolární afektivní poruchu, kterou od puberty
sama trpí. Je profesorkou psychiatrie na lékařské fakultě Johns Hopkins
University a čestnou profesorkou anglického jazyka skotské University of St.
Andrews.
Během své kariéry získala řadu
ocenění a publikovala více než sto odborných článků. Byla jmenována jedním z nejlepších lékařů
ve Spojených státech a časopis TIME jí označil titulem Hrdina medicíny (Hero of Medicine).
Ve své
knize Touched with Fire: Manic-Depressive Illness and the Artistic
Temperament zkoumá vztah mezi bipolární poruchou a uměleckou tvořivostí.
Kniha obsahuje
rozsáhlé případové studie velkých světových umělců, kteří pravděpodobně trpěli
cyklothymií, depresivní poruchou nebo bipolární afektivní poruchou. Mezi hodnocenými jsou takové osobnosti jako Lord Byron, Emily
Dickinson, William Blake, Edgar Alan Poe, Victor Hugo, Francis Scott Fitzgerald,
Ernst Hemingway, Paul Gauguin, Edward Munch nebo Vincent van Gogh.
Z českých zástupců se dostalo na Gustava Mahlera.
O
bipolární afektivní poruše je také film Touched
with fire, ve kterém je kniha několikrát citována a ve kterém Kay
Jamisonová dokonce sama sebe asi 2 minuty hraje.
A nebyl
by to film o bipolární poruše, kdyby nebyl také trochu bipolární. Můžete ho
totiž najít i pod alternativním názvem Mania
Days.
Kromě
skutečné lékařky Kay Jamisonové jsou ve filmu ještě dvě role lékařů. Vedlejší
roli ústavní lékařky Strinské relativně uvěřitelně hraje Maryann Urbano a pidirolička
ambulantního specialisty, doktora Lyonse (Daniela Gerroll) se snad ani hodnotit
nedá.
Tak jako se u nás dává rande „pod
vocasem“ u Národního muzea, čeká Marko vytrvale, každou neděli ve 3 odpoledne,
v Muzeu moderního umění (MoMa) před obrazem Hvězdná
noc od
prestižního člena bipolárního klubu Vincenta van Gogha.
Carle
s Markem to společně klape především proto, že se Carla nechává přesvědčit
Markem k odmítání terapie, která (hlavně podle Marka) potlačuje jejich
uměleckou kreativitu. Marko přitom opakovaně cituje právě publikaci doktorky
Jamisonové. Dokonce s ní domluví schůzku, jen její rozhodnutí celoživotně
užívat lithium považuje za slabost… Někoho prostě nepřesvědčí ani jeho
dlouholetý idol.
A co se stane, když se dva pacienti s diagnózou bipolární
afektivní porucha rozhodnou spolu žít a mít dítě, na to byste si mohli dojít do
kina, až to někde u nás budou dávat.
Nebudete
ochuzeni, snad s výjimkou sněžení peří s polštářů, o žádné typické
klišé zobrazení psychiatrického pacienta. Ve filmu je agresivita ke zřízencům, divné
pohledy s otevřenou nebo i zavřenou pusou i (sebe)vražedné sklony. V červnu
jsem o tom viděl pěkný klip proti stereotypům. Klip se jmenuje pro tuto rubriku
stylově: Zapomeňte na filmy. Hraje v něm třeba mladý talentovaný student
divadelní produkce Jeník Tyl, shodou okolností také s bipolární poruchou.
Protože
se filmem jako červená nit prolíná souhvězdí Velkého vozu z Hvězdné noci
(Starry Night), van Goghovy olejomalby, zpaměti namalované roku 1889
v sanatoriu Saint Rémy de Provence, nabízím ještě jeden odkaz. Kalnou vodu
(jako alegorii na depresivní stav) totiž dokáže umělecká reprodukce Hvězdné
noci překrýt i v současnosti.
A
kdyby ani to nestačilo, najděte si chvilku na romantické koukání
se na hvězdy (souhvězdí Velkého vozu určitě najdete i potmě). Taky si pusťte
(nebo si zazpívejte) hitovku Dona McLeana z roku 1971 – Starry,
starry night a
zapřemýšlejte nad tím, že nebýt bipolární poruchy, mohla by historická i
současná díla vypadat možná jinak.
Mania Days (Touched With Fire)
USA, 2015, 110 min
Scénář a režie: Paul Dalio
USA, 2015, 110 min
Scénář a režie: Paul Dalio
Na ČSFD zatím bez hodnocení, na IMDb 6,1 z 10.
Psáno pro Medical Tribune, červen 2016.
Žádné komentáře:
Okomentovat