Když už
píšeš o těch filmech s lékárnickými rolemi, napiš, prosím, taky o tom
děsným seriálu Doktor Martin. Hraje ho Donutil a říká lékárnici paní
Kunešová...
A mám
to. A to jsem o seriálech nechtěl psát vůbec. Na přání udělám vyjímku. A vezmu to z jedné vody na čisto. Jak to s těmi seriály
vlastně je, hlavně s těmi nekonečnými.
Doktor Martin měl být
komediální seriál. Česká televize natočila 2 řady, a tou druhou řadou to skončilo. V diskusi na webu lékárnické komory
se k seriálu objevilo několik nelichotivých poznámek, zejména kvůli
charakteru postavy lékárnice Sandry Kunešové.
 |
| foto: Česká televize |
Hrála jí
Milena Steinmasslová a vcelku věrohodně ztvárnila scénářem předepsané
charakterové vlastnosti Blběny Obecné (to mám z jiného mailu), jež je
stižena mírnou hysterií a lehkou hypochondrií. A že jí namachrovaný profesor a
chirurgická kapacita z velkoměsta říká paní Kunešová? No a co.
V jiném seriálu z lékařského prostředí byl jakýsi Cvach, takový
teoretický všeuměl, nemastný neslaný, ale záporák. Protestovali proti tomu
ostatní lékaři? Neprotestovali a Cvach to nakonec dotáhnul na ministerstvo
zdravotnictví. To se stává dokonce i v lékárnické profesi. Někdy se na
ministerstvo dostanou šikovní a chytří, někdy takoví, co měli radši zůstat na
horách nebo v zapadlém pohraničí.
Sandry máme v databázi členů komory celkem čtyři, ani jedna
není Kunešová a všechny jsou o dvě (nejméně) generace mladší než lékárnice
v seriálu. Kunešová je mezi lékárnicemi jenom jedna a i tu dělí od
seriálové postavy nejméně jedna generace.
A přiznejme si to, i mezi lékárníky se najde Didus inaptus
(Blboun nejapný) a Blběna Obecná. Nejsme profese imunní vůči záporným
charakterovým vlastnostem. A navíc, co by normální lékárník nebo lékárnice
v takovém dílku televizní zábavy hledali?
Akčního hrdinu ve stylu McGyvera najdeme mezi lékárníky těžko,
snad několik amatérských detektivů. A tak „normální“ lékárnice (Veronika
Žilková v seriálu Všechny moje lásky) proniká na televizní obrazovky jen
díky bohatému sexuálnímu životu, nebo alespoň vzpomínkám na něj. Červená
knihovna je nesmrtelný formát a divili byste se, kolik se toho odsuzovaného
braku pořád prodává. I když je to pořád to samé, mexické a argentinské
telenovely … Nikdo se na ně nedívá a každý ví, o co v nich běží.
Seriál Doktor Martin vznikal podle předlohy britské televizní
stanice ITV a původně měl být přesnou kopií předlohy. Nakonec nebyl (také
proto, že si to Miroslav Donutil prosadil). Alespoň ve scénách doktora Martina je
česká verze trochu zdonutilovaná. V ostatních scénách zůstal vliv britské
předlohy větší a lékárník ze zapadlého horákova odpovídá víc britské představě
o lékárnickém komičnu.
A proto nelze než souhlasit se slovy Martina Svobody pro magazín
aktualne.cz:
„Doktor Martin je špatně napsaný, natočený,
zahraný. Zobrazuje svět, jaký neexistuje, ale který zároveň nežije sám o sobě,
a zakládá si na hloupých klišé, jež v lepším případě vyznívají do ztracena, v
horším utvrzují diváky o zažitých stereotypech. Postavy nemají pořádně ani
povrch, natož hloubku.
Roztomilý
bručoun tu mechanicky pohazuje bonmoty, všichni jsou sice nemocní, ale doktor
je vyléčí, nikdo nemá opravdové problémy, a pokud ano, tak nepůsobí moc vážně.
Vesmír se tu řítí kupředu bez systému, bez autorit, beze všeho, co by ho mohlo
komplikovat a tedy znepříjemňovat.“
A přesně tato podoba televizní zábavy vyhovuje
15 % populace. (První díly seriálu sledovalo bezmála 1,5 milionu diváků.) Ano, jsou
to ti vychovaní jiným neexistujícím
světem Ordinace v růžové zahradě, která už přestala být nekonečným
seriálem a stala se naivní (a zatím nepřiznanou) verzí teleshopingu (údajně se
za jeden umístěný produkt platí 300 000 korun), kde se stírá rozdíl mezi dějem seriálu a reklamními přestávkami.
Pozitivní na tom celém je, že divákům nejde o
to, jak moc je to reálné. Právě naopak. Čím víc je to trhlé, tím víc se to
líbí. „Jak může být ta vrchní tak nablblá
s těma slevovýma kupónama do lékárny na chodbě…“
Je to tak ujeté, až to vyvolává sledovací
závislost. Lidi na to koukají, jen aby se mohli ujišťovat, že je na světě
mnohem víc tupců. Tedy takových, na kterých to pozná i jednoduchý konzument
televizního braku na první pohled.
Jak natáčení takových klenotů televizní zábavy
probíhá, se můžete podívat v jiném pitomoučkém filmu Celebrity s.r.o.
 |
| FOTO: Bio Illusion |
Nečekejte žádné umění, ale je to slušná
konzumní oddechovka. V hlavních rolích Mádl (režisér), Cibulková
(produkční). Ve vedlejších pak Mrkvička
(ředitel televizní stanice před důchodem) a mladinká slovenská herečka Monika
Horváthová (Mádlova partnerka). Je to její první role ve filmu a v nahé
scéně je to pěkné podívání, které zvyšuje hodnocení o celou polovinu hvězdičky.
Kvůli tomu to ale nepíšu. Scénář filmu je
pitomý a ještě pitomější je scénář toho nekonečného seriálu, který Cibulková ve
filmu produkuje a Mádl (nerad) točí. Ale ukazuje se tam, jak to funguje. Čím
pitomější, tím víc se to lidem líbí. Diváci (ve filmu i ve skutečnosti) dobře
vědí, že je to kašírovaná kulisa a do reality to má strašně daleko. Ale
nechtějí reálný obraz, chtějí právě ty barevné kulisy a těhotné muže
s oscilující sexuální orientací.
Nejzajímavější je „citlivá“ inkorporace
produkt placementu (Clavin, Semtex) do samotného děje seriálu, navíc, když síť
lékáren DOBRODINEC, která právě otevřela pobočku v domě, kde bydlí hlavní
hrdina, dává na jeden díl MILION A PŮL (!) a je třeba její jméno tak nějak
nenásilně zabudovat do scénáře. I kdyby to mělo být vyléčení mrtvého.
Pro Časopis českých lékárníků, prosinec 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat