Pohádky z mise v Jižním Súdánu Tahle rána jsou kouzelná. Slunce vychází krátce před sedmou hodinou, a protože je chladno na zdejší poměry, místní vytáhli roláky. Pro Evropana neotužilého a rozmazleného ústředním topením je to pořád hic. Jen ráno je ještě svěží (ten hic). Poprvé po měsíci tady jsem si k snídani namazal místní „housku“ máslem a medem. Není takový, jaký si pamatuji z domova, ale je místní - Jihosúdánský. Píšou na něm, že jeho nákupem podporujeme drobné včelaře. Od snídaně se pomalu loudám „do práce“ a najednou vidím vedle nejmenšího z „mých“ lékárenských skladů chlápka v kombinéze. A tím nemyslím montérky, ale rovnou takovou tu kombinézu do vysoce nakažlivého prostředí, gumovou, přetlakovou, s utěsněnou kuklou a plexisklem. Nebýt toho, že jsem před dvaceti lety viděl film Smrtící epidemie s Dustinem Hoffmannem, myslel bych, že mi vedle lékárny přistál Jihosúdánský kosmonaut. A jak se tak rozmýšlím, jestli ho mám vyfotit nebo si pr...