
Děj pohádky je situován na Kampu a Malou Stranu odhadem do
poloviny 19. století. Andulka nemá s lékárnou mnoho společného, jen u
rodiny lékárníka slouží. Potají si myslí na zahradníka Josífka (Jan Čenský).
Jenže zahradník před zrzavými copy[1]
dává přednost lékárníkovic zpovykané dcerce Terezce (Simona Postlerová).
Tatínka
lékárníka (Josef Bek) a maminku, paní lékárníkovou (Květa Fialová) má omotanou
kolem prstu a je na ně pěkně hubatá.
„Práškama a mazáním kurýrujte ischias těm
svým malostranským babkám. Mně zařiďte, abych byla zvaná na plesy do všech
paláců, co je jich tu kolem.“
Ona se té vlídnosti dobře naučila od tatínka, nejednou totiž
od něj totiž slyšela u siesty po dobrém jídle, když cinknul zvonek u lékárny: „Jestli je to nějaká baba pro mazání, ať
s ní Andula vyrazí dveře.“
Není se tedy co divit, že veřejné mínění (reprezentováno
malostranskými drbnami na Kampě v tržnici) je lékárníkům nenakloněno i ve
chvílích, kdy lékárníkům není úplně do vesela.
Kromě pohádkových stereotypů měla filmová tvorba už na sklonku 80. let
minulého století snahu upozorňovat na rodící se problémy se stravováním.
Nejenom v rovině hrozícího metabolického syndromu:
„Spát
nemůžete proto, že se na noc přejídáte…“
ale i z hlediska
poruch příjmu potravy:
·
„Jak
chcete, ode dneška nevezmu do úst ani sousto a umřu vám!“

I paní lékárníková, ale tuší, že čekání vždycky nebývá
nejlepším řešením. „Jejdanáčku, to nevím, jestli se dočkáme…?“
Režie: Vlasta Janečková
Rok výroby: 1988
62 minut
Foto: Česká televize
Psáno pro Časopis českých lékárníků 7/8 2016.
Komentáře
Okomentovat