Přeskočit na hlavní obsah

Zázrak zrození

Pohádky z mise v Jižním Súdánu


Foto: Alec von Bargen
Mimoděložní těhotenství (to když se oplozené vajíčko uhnízdí jinde než v děloze) se vyskytne zhruba jednou, maximálně dvakrát na sto těhotenství. S více než 95% pravděpodobností se uhnízdí v tubě vejcovodu a o zbylá procenta se sestupně dělí vaječníky (ovaria) a břišní (abdominální) dutina. Všechny případy mimoděložních těhotenství jsou vysoce rizikové pro matku a nedávají žádnou, respektive velmi malou šanci plodu. Nejčastější komplikací je abortus plodu (potrat) ve vejcovodu, odkud se většinou vyloučí retrográdně (proti proudu) do břišní dutiny nebo méně často přirozenější cestou do dělohy a dál ven z těla.

Pokud k abortu nedojde a plod dál roste, málo elastická stěna vejcovodu se protrhne a krvácí do břišní dutiny, což patří do diagnózy „akutní břicho“ a smrtelně ohrožuje matku. Velmi zřídka se retrográdně vypuzený abortus sekundárně uhnízdí v dutině břišní a začíná znovu růst. Někdy (vlastně zázrakem) ruptura tuby vejcovodu moc nekrvácí a vajíčko se taky uhnízdí v břiše.  

Mimoděložní těhotenství lokalizované do dutiny břišní tvoří něco málo přes 1 % všech mimoděložních těhotenství. Když to celé pronásobíte a vydělíte, připadají na každých 10.000 pozitivních těhotenských testů 2- 3 vajíčka uhnízděná někde kolem jater, v místě zvaném Douglasův prostor. Na nějaký z těch hodně prokrvených orgánů, co tam jsou všude kolem, se přichytí placenta a to taky není úplně bez rizika. Spíš naopak. Navíc, jak už určitě chápete, se to dítě nemá kudy dostat na svět. 

V civilizaci u nás doma se na takové těhotenství přijde relativně brzy. Buď ho pozná chirurg po otevření „akutního břicha“ po nějaké té komplikaci, nebo jej, někdy kolem šestého týdne těhotenství, odhalí gynekolog ultrazvukem. A protože je riziko opravdu vysoké, zase se dostane ke slovu chirurg (asi 2/3 případů), nebo se „vyléčí“ methotrexátem. To je cytostatikum, které brání syntéze DNA v rychle rostoucích tkáních. A je to. Chápete? Těch několik málo zaznamenaných případů donošeného abdominálního těhotenství jsou raritní statistické anomálie, ke kterým kvůli obrovskému riziku pro matku a z hlediska vrozených vad nepříznivé prognózy pro dítě vlastně vůbec nemělo dojít.

Tady je ale Jižní Súdán. Nemocnice Lékařů bez hranic je jediná široko daleko a i když tu máme ultrazvuk (takový malý v kufříku, aby odolal prachu a horku) nemáme gynekologa. Navíc prenatální péče tu nezačíná v šestém týdnu těhotenství, ale pokud vůbec, tak zhruba šest týdnů až týden před porodem.

Je to moje první mise a z letadla jsem v Agoku (Jižní Súdán, oblast Abyei) vystoupil ve středu 9. listopadu pozdě odpoledne spolu s Barbarou, neonatologickou sestrou z kanadského Toronta. Taky je na první misi a hned ve čtvrtek dopoledne, když jsem z lékárny doručil formuli (speciální mléko pro nasogastrickou sondu), mi představila první miminko, drobounké s neuvěřitelně dlouhými dlaněmi a chodidly. Je mu 8 dní a je z dvojčat. S bráškou se narodili doma, dost daleko odtud a dohromady měli sotva 3 kila. Chlapeček to nezvládl, holčičku proto matka přinesla k nám do nemocnice. Pěšky.
    
Inshallah!
To se tu často říká. Znamená to: „Dá-li Bůh.“  Ale někdy potřebuje pomoc, a po osmi letech, co Lékaři bez hranic působí v oblasti Abyei, už i přespolní vědí, kde jí hledat.  

Druhé miminko ze čtvrtečního dopoledne byl chlapeček. Narodil se císařským řezem s vrozenou vadou a vyprávění o něm se do téhle pohádky nehodí. Při jiné sekci se v druhé polovině října narodilo jiné miminko, holčička. Maminka přišla s bolestí rodit sem do nemocnice (hrubým odhadem po 36. týdnu). Zkoušeli to nějakou dobu v porodnici (jiná než MSF tu není) přirozenou cestou, ale nakonec přišel ke slovu skalpel. Jenže …

Jako v pohádce o Otesánkovi.
Stačilo otevřít břicho (na dělohu ani nedošlo) a z něj se vykutálela holčička. Měla trochu pokroucené tělíčko, ne úplně kulatou hlavičku (vlastně spíš hodně nepravidelně šišatou), ale zdravá a měla se hned k světu. Když maminku zašili a pak probudili, moc se jí líbila a za pár dnů šly domů. Ve čtvrtek odpoledne přišly obě na kontrolu, a světe div se, hlavička se zakulatila na normální miminkovské parametry, tělíčko, nožičky i ručičky se srovnaly a obě, maminka i dcera vypadají zdravě a čile. No věřili byste tomu?

Šance 1:10.000, že se to stane. Šance, že doroste, nepatrná, statistická anomálie, zrnko písku z pouště.
Šance, že se narodí? Žádná! Bez Lékařů bez hranic by neměla šanci ani matka, natož dcera.  

Babička říkala, že když se rodí víc holek, nebude válka. Tohle jsou dva holčičí zázraky života, tady už bylo války dost.  Třeba je to znamení, že už žádná další nebude.

Inshallah!
                                              11. 11. 2016, Nemocnice Lékařů bez hranic, Agok, oblast Abyei
Jižní Súdán


 Příspěvky a názory zde jsou mé a nemusí reprezentovat stanoviska Lékařů bez hranic.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lékárníci ve filmu - Básníci

  Popelky filmové produkce Zábava se tu nekoná, noc je jak černá madona, jen když se půlnoc přiblíží, princezna smutná za mříží čeká, že někdy zazvoní spanilý rytíř na koni. Znáte? Pamatujete si? Čtvrtý díl básnické série se začal připravovat v roce 1992. Tereza Brodská se v roli čerstvé absolventky farmaceutické fakulty Ute [1] chystá sloužit noční, lékárenské službě se pomalu krátí dech a u Bednaříků v Trutnově se finišuje s převodem úplně první lékárny do soukromých rukou. V době premiéry (22. 7. 1993) bylo Tereze Brodské 25 let, já měl za sebou druhý ročník a Ondra Bednařík na rozhodnutí o přijetí na farmaceutickou fakultu teprve čekal. Film považovali mnozí kritici za nejhorší ze série a režiséru Kleinovi dávali za vinu přílišný důraz na karikování tehdejších reálií a také vtipy příliš laciné a unavené. Možná ano. Na rozdíl od předchozích tří dílů, ze kterých měla Karolína (na fakultě ta hezčí a pečlivější polovina naší dvojice) ...

Téměř 2 miliony rizikových balení

Dne 5. září informoval Státní ústav pro kontrolu léčiv o závadě v jakosti minimálně jedné (ale až tří šarží) pro 5 léčivých přípravků Atram, Neurol (dvě různé síly), Oxazepam a Prednison. Celkem 8 šarží a zhruba 60 000 balení. Zjištěná závažnost rizika byla důvodem pro rozhodnutí stáhnout uvedené vadné šarže všech výše uvedených přípravků až z úrovně pacientů a dalších 50 000 balení ze zdravotnických zařízení.  Celkem 110 000 balení pouze v České republice a dalších zhruba 1 milion 800 tisíc v evropském měřítku. Pojem „závada v jakosti“ je v informaci SÚKL vysvětlen větou: „… je možné, že balení bude obsahovat jiný lék, než jaký mu byl původně vydán.“ Co takové eufemické vysvětlení znamená v praxi a jak rozumět odůvodnění? V praxi to znamená, že nikdo není schopen odhadnout, jaké účinné látky jsou v tabletách toho, kterého léčivého přípravku. A možných kombinací záměn může být mnoho. Od relativně málo rizikov...

Lékárníci ve filmu - Síť lékáren Dobrodinec, doktor Martin, paní Kunešová a ti druzí

Když už píšeš o těch filmech s lékárnickými rolemi, napiš, prosím, taky o tom děsným seriálu Doktor Martin. Hraje ho Donutil a říká lékárnici paní Kunešová... A mám to. A to jsem o seriálech nechtěl psát vůbec. Na přání udělám vyjímku. A vezmu to z jedné vody na čisto. Jak to s těmi seriály vlastně je, hlavně s těmi nekonečnými. Doktor Martin   měl být komediální seriál. Česká televize natočila 2 řady, a tou druhou řadou to skončilo. V diskusi na webu lékárnické komory se k seriálu objevilo několik nelichotivých poznámek, zejména kvůli charakteru posta vy lékárnice Sandry Kunešové.  foto: Česká televize Hrála jí Milena Steinmasslová a vcelku věrohodně ztvárnila scénářem předepsané charakterové vlastnosti Blběny Obecné (to mám z jiného mailu), jež je stižena mírnou hysterií a lehkou hypochondrií. A že jí namachrovaný profesor a chirurgická kapacita z velkoměsta říká paní Kunešová? No a co. V jiném seriálu z lé...