V roce 1942 si ve filmu Tenkrát v Kalifornii (In Old California) zahrál lékárníka slavný klaďas John Wayne (mimochodem jeho otec byl také lékárník). A je to role cukrkandlového slaďouše srovnatelná s Limonádovým Joem. Lékárník Tom Craig přijíždí z Bostonu do Sakramenta v Kalifornii s úmyslem otevřít si tu lékárnu. Už v San Francisku na sebe upoutá pozornost, když si v baru vykřičeného domu poručí k pití sklenici mléka, čistého, bez rumu. Zaplatí stříbrným dolarem, ale dřív jej mezi prsty obrovskou silou ohne, což mu vyslouží obdiv přihlížejících a později v Sakramentu i odbyt proslulého Craigova tonika. Ještě v baru zkrotí obávaného násilníka, když jej (pomocí trochy éteru a hřebíčkového oleje) zbaví bolesti z podebraného zubu. Na pozadí milostného nepravidelného čtyřúhelníku pak probíhá obvyklá westernová bitva dobra se zlem, ve které je lékárník (i mimo otevírací dobu) pokaždé ochoten přispěchat na pomoc trpícím pacientům. Padouši ovšem nelení a od oprátky po zins
„Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Pamatuji si, že všude bylo bílo. Byla válka a já si připadal živý, ale po pravdě jsem byl mrtvý.“ Svěrací kazajka je původně oděv ve tvaru bundy nebo krátkého kabátku s příliš dlouhými rukávy. Po zasunutí do rukávů přecházejí paže křížem přes hrudník a konce rukávů jsou pak zavázány za zády. To zajišťuje, že ramena jsou držena blízko hrudníku s co možná nejmenším pohybem. V psychiatrii se používá jako jeden z omezovacích prostředků k zamezení volného pohybu pacienta u různých poruch. Její použití upravuje §39 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Používá se bez souhlasu dotčené osoby jako prevence jejího poškození nebo poškození jejího okolí a k zajištění bezpečnosti a zdraví. Mimo psychiatrii se využívá jako pomůcka iluzionistů v únikových performancích. Světový rekord nejrychlejšího úniku ze svěrací kazajky drží od roku 2011 Sofia Romerová z Velké Británie s časem 4,69 sekundy. Ačkoliv je obdoba svěrací kazajky popsána