Nadešel čas zhodnocení projektu mojí profesorky a tím projektem bylo založení biobanky.
V pátek se celý den uklízelo a probíhaly poslední přípravy. Co se bude dít během následujících 2 dní upřímně netuším, ale předpokládám, že se nudit nebudeme.
Vzhledem k výjimečnému a důležitému víkendovému programu posílám první vlaštovku.
Nová láska
20.3.2019
Totální léto – vedro, dusno; denní maximum 31°C
A v noci bouřka. Typicky letní. Slejvák. Vítr, kterej zněl, jakože odnáší střechu a hromy, co podle zvuku drtí budovu na prach.
Zpátky v čase: V poledne přišel balíček.
Objevila jsem novou lásku.
Jmenuje se 欧文, anglicky Kyrie.
Po dlouhém přemýšlení (listopad – březen) a několika doporučeních jsem si (konečně) koupila boty na basket.
2. Abych byla baller
🎶 I wish I was a little bit taller
I wish I was a baller
I wish a had a girl who looked good, I would call her 🎶
Kluci mají všichni stejný basketbalový boty, koupila jim je profesorka.
No a některý lidi mají další, svoje, basketbalový boty.
A mně se líbily Kyrie.
A může za to Alfréd. Zejména Alfréd.
No. Jenomže!
Když boty přišly, zjistila jsem, že jsou jiný. A zkoumala jsem proč.
A zjistila jsem... že Alfréd má Kyrie 4
Hu Han taky.
A Ben taky.
Instead of being part of the cool kids crew I am cooler than I intended to be... 🤷♂️
A zatímco já mám novou lásku a hraju, Alfréd si stále válí šunky doma v posteli a máčí si nohu v 艾草.
Už 14 dní.
Člověk by si skoro myslel, že to udělal schválně. 🤦♂️
V lab teď dělám všechno a nic. Například čtu vědecký články. A pak se taky rozčiluju, že kolem chodí lidi a mluví lidi a telefonujou lidi a křičí lidi a nezavíraj dveře lidi a mně pak táhne na kotníky. A potom ten článek čtu 1000x a stejně nic nevím a moje produktivita je stejná jako teplota tekutýho dusíku.
(Chtěla jsem napsat stejná jako v mrazáku v biobance, ale to je jenom kolem - 80°C.)
Minulej pátek jsme měli stejnou párty jako ten první pátek po návratu a už ani nevím, kterej den a nechce se mi to teď hledat, ale odeslala jsem poslední a nejposlednější, finální a nejfinálnější verzi zvacího dopisu pro profesory a o několik dní později i pro studenty.
Milionkrát přečtenou, okomentovanou, upravenou, opravenou, zkontrolovanou, přepsanou, naformátovanou, připravenou.
Připravenou na cestu do světa.
(Zvací dopis na konferenci, která se bude konat v září. Podrobnosti někdy, časem.)
2 měsíce to trvalo 🤷♂️
Včera se mě 斌哥 zeptal, jestli bych mu zkontrolovala článek. Řekla jsem, že jo a ptala jsem se, jak je to dlouhý. Říkal, že dost.
Čekala jsem dost, 10 - 15 stránek.
Má to 24!
Taky jsem se ptala, kolik mám času. Řekl mi, že čím dřív, tím líp, což je časovej údaj naprosto na...
Potom povídal něco o 2 až 3 dnech a opravování po částech.
Místo včera odpoledne mi to poslal dneska ráno.
Ten článek je o taxonomii nějaký myši a rozlišování jednotlivejch druhů a lehce odlišnejch jedinců na základě sekvencování DNA. (Jestli tahle věta nedává smysl nebo je tam něco špatně, omlouvám se, ale tak nějak rozumím tomu článku. Nedává mi moc smysl a netuším, jestli jsou tam chyby nebo ne, protože tomu nerozumím. Jsou dokonce odstavce, kdy nerozumím každýmu druhýmu slovu a mám dojem, že jsem ty slova nikdy neviděla ani neslyšela.) Takže asi tak...
A toho mám prosím 24 stránek.
Ještě, že 4 jsou reference a 3 tabulky...
Zásadní studijní/pracovní/vědecká informace je, že půjdu na zkušenou do nemocnice a budu tam dva měsíce. Kdy, jak a kam přesně zatím nevím. Podrobnosti budu domlouvat s profesorkou, ale až po tomhle víkendu. Teď bylo všechno dost náročný, všichni zaneprázdnění, atmosféra hustá, doufám, že se to uklidní.
A poslední důležitá informace: Budu mít spolubydlící. Od 1.4. (Není to aprílovej vtípek.)
Budoucí spolubydlící je spíš paní než slečna. Je ze Sýrie a studuje PhD v oboru "Nursing". Je vdaná, má 2 děti a do teď tady měla rodinu na návštěvě, takže bydlela venku (rozuměj: ne na koleji.) Rodina se vrátila domů a paní se vrací na kolej, má tady kamarády.
Hned první noc po tom, co jsem se to dozvěděla se mi zdálo, že jsem se druhý den probudila a spolubydlící vybourala všechny příčky v apartmánu včetně koupelnové a pozvala všechny kamarády na oběd.
Největší šok jsem měla z toho, že nejenom že musím sdílet "obývák", koupelnu a umyvadlo, ale takhle nemám ani vlastní pokoj kam se zavřít a nemůžu se zavřít ani do sprchy!
Naštěstí všechny příčky pořád stojí, můžu se zavřít, dokonce zamknout, v pokoji i ve sprše a spolubydlící tu zatím nebydlí.
Bude to zajímavý, bude to výzva.
Zatím mám z pokoje skladiště, protože jsem sem přesunula všechny věci z "obýváku" a koupelny, takže tu sotva projdu. 🤷♂️
No, nabitý víkend přede mnou a v pondělí je prvního...
Uvidíme.
//A tenhle pořád nehotovej text píšu už desátej den. #typická_Hana
Poděkování bude Diance za to, že je můj deníček 24/7.
Může z ní teď klidně bejt můj tiskovej mluvčí. Kdybyste někdo chtěl vědět, jak často chodím do koupelny ať už za jakýmkoliv účelem, kolikrát denně jím, co a jak to chutnalo, poví vám to všechno. Dotazy směřujte na ní. Dík! 😂
Končim.
30.3. 1 hodina ráno update: Jedenáctej den 🤦♂️ A už je zas všechno jinak. Ale o tom zas jindy.
Brou
Žádné komentáře:
Okomentovat