Následují zážitky, poznatky a informace z nemocnice a nějaký
věci ze života za posledních pár dnů. Ale varuji vás předem, je to napsané, jak
to přišlo, vysypala jsem ze sebe věty a myšlenky tak, jak mi lítaly v hlavě. Vím,
že je to chaos, ale abych to hezky, chronologicky správně a pořádně vysvětlila,
by trvalo eony, a kdo ví, kdy se zas dostanu k psaní.
Snad se v tom bludišti neztratíte! Těším se na otázky,
reakce, zprávy z domova, cokoliv.
Při čištění zubů se rodí nejlepší nápady, myšlenky a věty. Obzvláště
za předpokladu, že je půl jedný ráno. Měla bych spát. Už 2 hodiny. Místo toho
jsem lehce hyperaktivní. Múzu nesmím nechat odejít.
24. 4. 2019
Mají být bouřky a stejně bude 30 °C. Minimum 19 °C. Jak, že
je doma?
Zásadně nosím trika s krátkým rukávem. Triko s dlouhým
rukávem znamená poloviční smrt. Dneska: volný triko cca XXL s krátkým rukávem.
Myslela jsem si, že je venku trochu chladno, tak jsem si vzala lehkou mikinu.
Chyba lávky! Než jsem došla do nemocnice, byla jsem zpocená až za ušima. V
nemocnici se do výtahu pro 13 osob nacpalo tradičních 15. Nebo 16? Nevím. V
sardinové konzervě se špatně počítá.
Nemám ráda výtahy. Tak nějak všeobecně. V Číně výtahy
nenávidím!
1. Do výtahu pro 13 lidí se zaručeně narve víc než 13 lidí.
B2. Výtah z podlaží 1 jede do B2. Otevřou se dveře. Za nimi
prázdná chodba. Někdo výtah přivolal, ale pravděpodobně se pokusil přivolat
všechny a v mezičase odjel jiným. Argh!
Jedeme zase nahoru!
B1. Stavíme. Otevřou se dveře a tam... nikdo.
Znovu podlaží 1. Za dveřmi spoustu lidí. Do už tak
přeplněného výtahu se vmáčkou 2 osoby a další minimálně 2 se o to pokusí.
Ranní jízda výtahem je za trest. Ale jiná alternativa jsou tmavý
schody do 12. patra bez oken, kam chodí lidi kouřit. A navíc v tomhle počasí a
horku? Jako bonus má nemocnice něco jako mrtvý patra, protože ne pokaždé se po
dvou sériích schodů objeví dveře a vedle nich číslo podlaží. Někdy je tam
prostě zeď.
Podlaží 5. 7. 8. 10. 12. Svoboda.
12 patro. Vystoupilo 5 lidí. Naštěstí, protože moje kouzelná
kartička v tomhle patře nefunguje. Takhle jsem se nachytala v pondělí.
Vystoupila jsem a karta nefungovala. Nemáš kartu? Jsi v kleci. Dveře vpravo,
dveře vlevo - jen na kartu. Dveře přímo před tebou jsou zamčená a za nimi je 8
výtahů pro pacienty a návštěvy (ani osm výtahů mimochodem silně nedostačuje a
nejenom ráno se na ně stojí dlouhá fronta). Za zády jsou 4 výtahy, ale jenom 2
z nich ti zastaví. (2 jezdí do sudých podlaží, 2 jezdí do lichých podlaží;
existují výjimky: B2,B1,1,2,5,7 - tam staví všechny výtahy; 5 jsou operační
sály a 7 nevím)
Šatna. Není úplně maličká, ale 3 lidi, kteří si sundavají
mikiny a oblékají bílé pláště, případně odkládají zavazadlo a otevírají skříňku
jsou prostě moc. Vedro!! V plášti se snad upeču... A to je teprve duben.
Jak to bude vypadat v červenci??
8:00
Ranní hlášení. Napočítala jsem 20 sester a doktorů je
odhadem 20 - 35. Špatně se počítá, lidí je tam hodně.
Oděv lékaře: cokoliv, v čem přijde z domova a přes to bílý
plášť. Na ranní hlášení šmoula čapku. Číňan si čapku zastrká za ouška. Vypadají
vtipně a roztomile. Hana si ouška schová pod čepici, protože když to neudělá,
vypadá debilně.
Oděv sestry: plášť, kalhoty & pracovní boty; celá
kompletně v růžové (většinou) nebo v bílé + mají roztomilé čepičky - lodičky.
Pod pláštěm je většinou vidět triko/košile/svetr, ve kterém sestra přišla do
nemocnice. Civilní oblečení.
Zatím jsem nerozluštila záhadu hlavolamu s názvem:
"Proč jsou některé bílé a některé růžové?"
A na oddělení porodnictví (Department of Obstetrics), kde
teď jsem, se vyskytuje ještě jeden typ oděvů: fialové operační oblečení +
gumové boty (crocsky, uzavřené) a na hlášení přes tohle oblečení růžový nebo bílý
plášť + čepice (většinou modrá jednorázová, některé mají operační čapky látkové
s obrázky).
Na hlášení nerozumím ani ň. Po hlášení místnost všechny
vyplivne a následuje ranní vizita. Začíná se na vedlejším oddělení porodních
sálů (Delivery rooms). Porodní sály jsou rozděleny na dvě části - nejprve
pokoje pro první dobu porodní (lidově hekárna, což píšu jen pro přiblížení
"laické veřejnosti", protože to slovo je definice odpornosti!) A vzadu
porodní boxy. (Pokoje pro druhou dobu porodní, vypuzení plodu.)
Vešli jsme do první místnosti. Paní napojená na monitoru
(CTG, zaznamenává srdeční ozvy plodu a kontrakce děložní), vedle lůžka pán a v místnosti
… pozor, počkej si…14 doktorů!
Chvilka povídání, kterému nerozumím, následovaná vaginálním
vyšetřením. Psala už jsem, kolik tam bylo doktorů? 14! (To jen tak pro připomenutí,
kdyby to číslo bylo v mezičase zapomenuto.)
//Hana si myslí, že jeden stačí. Chápe situaci velká
nemocnice & studenti & začínající doktoři & asistenti... Stejně si
myslí, že je to hodně a je ráda, že nerodí v Číně.
Prošli jsme několik místností. Některé maminky napojené na
CTG, některé mají jizvu po sekci.
//Hana nerozumí, proč jsou maminky po sekci tam a ne na
protějším oddělení, když na protějším oddělení je XYZ maminek po sekci, ale
předpokládá, že to časem pochopí.
Celá skupina lékařů se rozděluje na dvě nestejné části a
každá projde pokoje, kde má svoje pacienty.
Prošli jsme několik pokojů na oddělení porodních sálů a
následně mnoho pokojů na oddělení porodnictví. Zjistila jsem, že na oddělení
porodnictví jsou maminky po spontánním porodu i po sekci (v ČR oddělení
šestinedělí) a také několik maminek, které budou brzy rodit a porod bude
vyvolávaný z důvodu...rizikové těhotenství...gestační hypertenze nebo GDM.
Kde a jestli existuje oddělení rizikového těhotenství, mám
na seznamu otázek. Seznam se každým dnem prodlužuje. Čím víc vím, tím míň vím.
Zatím mám ceník:
8000 RMB prenatální péče
10 000 - 15 000 RMB spontánní vaginální porod bez komplikací
Minimálně 50 000 RMB - porod císařským řezem bez
komplikací
Spontánní vaginální porod bez komplikací = propuštění z
nemocnice po 24 hodinách. Porod sekcí bez komplikací - po 3 dnech.
Evidentně jsem vypadala překvapeně, protože mi paní doktorka
řekla: "It's cheap." (to je levné).
Tak jsem jí řekla, že u nás
všechno platí pojišťovna.
Nemocniční „All inclusive“ neexistuje, jídlo nosí rodina. Návštěvní
hodiny neexistují. Několik příbuzných - matka, otec, děti (všeho věku, i
například dvouleté/nebo roční) jsem viděla na oddělení gynekologie a dneska dvou
až tříleté na oddělení porodnictví. Žádný zákaz dětí do deseti let.
Příbuzní se starají o pacienta. Mnohdy v nemocnici spí,
pokud je to možné, na více či méně pofidérních přistýlkách.
Pacientů je hodně, místa málo. Většina pokojů je po dvou, na
některých jsou tři postele. Jeden "nadstandard" - pro jednu maminku. V trojúhelníkovém pokoji jsou čtyři lidi. Z výklenku/balkónku, který vůbec
nemá být pokojem je nyní pokoj pro čtyři maminky. K tomu včera i dnes tři
postele na chodbě. Maminka na chodbě, miminko na chodbě, rodina na chodbě, věci
- stolek, kufr na chodbě, placenta v pytlíku na zemi. Proč? Netuším. (Viděla
jsem jednu a dost mě to zaskočilo.)
1:20
//Tohle už není vtipný. snažím se sdělit všechny
informace, co vím.
Od začátku těhotenství do 28. týdne --> kontrola 1x
měsíčně
28. – 36. Týden ---> kontrola 1x za 14 dní
36. týden - porod ---> kontrola 1x týdně
CTG se natáčí od 32. týdne
výše zmíněné se týká fyziologického těhotenství. U komplikací
jako GDM, GHT (hypertenze) a podobně ---> častější kontroly dle stavu
těhotné
Z dnešního odpoledního meetingu vím, že hranice potratu je
28. týden (v ČR 24. nebo méně??) a 1000 gramů (v ČR 500, je to tak?)
Zpátky k úterý:
Po ranní vizitě, která trvala zhruba hodinu, následuje
(téměř) bitva o počítače. Každý potřebuje napsat dokumentaci pro svoje
pacienty. Zmínila jsem se "svojí" doktorce (slečna, které dělám
ocásek, teacher, Faith) že mám hlad a protože nebyl počítač, šly jsme obě
snídat. Po snídani jsem se posadila na lékařském pokoji a psala poznámky o
oddělení a průběhu dne.
Chvilku po desáté hodině mi Faith přišla říct, že dnes
nebude mít nové pacienty, protože má službu (duty) až zítra (středa), a že má
dokumentaci hotovou a půjde si dělat nějaké svoje věci (předpokládám, že
školní, předpokládám, že je clinical master - kombinovaná forma studia, protože
chce "graduate").
Řekla mi, že můžu jít domů a přijít odpoledne na
meeting. Nejddřív mi ukázala místnost, kde bude odpolední meeting (Následuje
plottwist, odpolední meeting byl úplně jinde) a když jsme se vrátily na
oddělení, zeptala jsem se, jestli se můžu podívat do "Infant bathing
room" místnost pro koupání novorozenců. Povídala, že samozřejmě a vzala mě
tam. Pozorovala jsem sestřičku, jak koupe miminko. Lavor. Žínka. Mýdlo. (všechno
připraví rodiče)
První miminko: jednorázová plenka jednotlivě balená. Osuška.
Oblečení: všechno je zavazovací, kalhoty s dírou na zadku (vepředu mají díru
taky). Přemýšlela jsem o tom, že koupím nějaké dětské/novorozenecké
oblečení na ukázku domů. Miminko se koupe 24 hodin po porodu a od té doby každý
den. Každé miminko má svoje věci (lavor, žínka, osuška, oblečení,
plenka - připraví rodiče) a sestřička po koupání desinfikuje pupeční pahýl.
1. koupání: na pupečním pahýlu je svorka - speciální kleště
- přeštípnutí svorky & 2 vatové štětičky - jodová desinfekce (to, že je jodová soudím
podle hnědé barvy – 1. desinfekce pupíku + 2. suchá - osušení). Pokud je to
první koupání, miminko má přes pupeční pahýl krytí - kulaté, myslím, že látkové
a takový pásek kolem dokola - komprese?? Svorka & krytí se vyhazuje.
Viděla jsem mytí asi 4 nebo 5 miminek přímo a 4 nebo 5
nepřímo - občas jsem nakoukla na sestřičku vedle.
//1:39 pšíkám a mám rýmu (ode dneška)...To je k těm
novorozencům výborný...
Přemýšlela jsem, jestli se v Číně také dělá test z patičky.
Odpověď jsem dostala bez ptaní při odchodu. Viděla jsem
"kopíčka"stojánek s "vyplněnými" testy a několik balíčků
nových testů.
//Pokud to půjde, řeknu si o jeden arch. Chňó.
Na koupání miminek bych se vydržela dívat i víc než hodinu,
ale žádná už nezbyla, všechna byla vykoupána.
Zajímavá informace z vizity: Jedna paní má dvojčata.
11:32 už jsem čekala na výtah
Šla jsem do biobank. Podívat se na ně a na záchod, protože v
biobank máme záchod na sezení <3
Šlo nás jíst 7, ale do té doby jsem celkem trpěla, protože
jsme čekali na Ocean, až něco, netuším co, dodělá. Po obědě jsem šla odpočívat.
Napřed jsem si myslela, že snad ani nebudu spát a vyřizovala jsem
opomenuté/odsunuté zprávy na WeChatu a nakonec jsem usnula před 2 a nenařídila
si budík.
Probudila jsem se 14:41 (15:00 má být meeting v nemocnici,
každé úterý odpoledne se řeší nějaký náročný případ, na všech odděleních) 14:42 přišla zpráva od Mony (intern = medička, umí velmi
dobře anglicky), že akorát dorazila do nemocnice a že meeting je posunutý na 5.
hodinu. Psala jsem Faith, jestli mám přijít teď nebo až v 5 a ona mi
odpověděla, že obojí je fajn. A jakmile jsem položila mobil, usnula jsem znovu.
Probuzení v 16:35 a ve 43 už jsem převlečená a sbalená
odcházela do nemocnice. A v 59 jsem seděla v místnosti, kde měl probíhat
meeting.
Prezentace se týkala potratů a byla kompletně v čínštině,
ale alespoň existuje prezentace. Fotím a překládám. Překladač je láska. Časem
pošlu nějaké fotky. Pravděpodobně spíše pro pobavení než pro čtení.
Po 6. hodině setkání/přednáška skončila a já se šla
převléknout a do biobank a na večeři a do biobank a na lab meeting, který začal
ve 4 a měl skončit v 6 a ve čtvrt na 8 stále probíhal. (kan bu dong, ting bu
dong) & vedro.
O čem bych mohla psát?
O tom, jak jsem včera vyprala, protože mi došlo spodní
prádlo a světlý trika s krátkým rukávem. (Vzhledem k počasí neexistuje, že bych
si mohla stejný triko vzít na sebe 2x). O tom, jak jsem si včera ostříhala nehty na rukou (protože
Leopoldovy hmaty a gynekologie a protože bylo na čase)
O tom, jak jsem si dneska ostříhala nehty na nohou (protože
už si o to řekly a protože! jsem měla náladu) A taky o tom, jak je všechno výše uvedený složitý, i když je
to jednoduchý. Je složitý najít odhodlání, protože je pořád co dělat a protože
je mnohem zajímavější být v nemocnici nebo v laborce, ať už se jedná o
studium a pozorování nebo o rozhovory s lidma, protože ty jsou mnohdy zajímavý
a jindy ještě zajímavější. Taky nechci být celý den zavřená vevnitř. Protože
vím, že mě na noc zamknou a protože to je vlastně minivězení (zamykání &
na okně mříže). Taky je venku je líp a pořád je co objevovat.
Dneska jsem jela parkem na kole. (Mimochodem mami, tati,
znovu děkuju, že umím jezdit na kole!) Je to skvělý a boží, i když se v místním
provozu trochu bojím. Ale jen občas a jen trochu.
Jela jsem parkem na kole a říkala jsem si, že jsem
dobrodruh.
A věčný dítě.
Věčný dítě s duší dobrodruha nebo dobrodruh s duší věčného
dítěte?
2:00
//Čas jít spát.
& Ze života.
1. Mám debilně ostříhanou ofinu. Opravdu. Skutečně se
nepovedla. Zkusila jsem se pak ostříhat sama (opravit to). Dopadlo to lépe, než
když mi byly 3 a asi to vypadá lépe, než to vypadalo, když jsem přišla z kadeřnictví,
ale žádná sláva to není.
2. Měla jsem narozeniny. Fotky někdy budou. Oslava byla
minimalistická. Spíš nebyla.
3. Příští týden jsou prázdniny. May day holiday. 1. 5. –
víkend (5.5.) Chtěla bych někam cestovat. Pravděpodobně malé město v Hunan
province. Kdy a kam přesně zatím nevím. Napřed se snažím zjistit a naplánovat
Shanghai. (viz bod 4.) Čína: tradičně nikdo nic neví
4. Další týden je mezinárodní konference ISBER
v Shanghai. Budu tam od 6. do 10. května, a když to vyjde a půjde, zůstanu
i na víkend a půjdu se podívat... všude, kam to půjde
Žádné komentáře:
Okomentovat