 |
| Photo © Lionsgate |
Jak se z prvního obrazu snímku dozvídáme,
zpochybnili vyšetřovatelé případu věrohodnost všech předregistračních klinických
studií. Později vyjde najevo, že Denning se přímo podílel na úpravě
laboratorních výsledků, protože původní (nezfalšované) závěry studií by FDA (Federální
úřad pro léky a potraviny) odmítla a k registraci přípravku by nedošlo.
Hned v úvodu filmu ale
sledujeme mediální erupci, která palcovými titulky hlásí „Klinické studie se
změnily v katastrofu“ a moderátoři hovoří o obžalobě Pierson
Pharmaceuticals, kvůli TŘEM(!) prokázaným úmrtím. A ačkoliv inspektoři FDA ve
studiích nenašli žádné důkazy o falešných datech, další úmrtí s prozatím nepotvrzenou
souvislostí s případem jsou hlášena každý den a pacienti umírají s ústy plnými
krve.
Jenže Pierson Pharmaceuticals je firma
v hodnotě 8,7 miliardy dolarů, které ovládá jediný muž. To se ve finále
celé mediální kauzy přetaví do rozhořčeného hlasu pacientů, že největší vina
padá na lékaře, kteří „zradili pacienty“, když se na falšování údajů podíleli. A tím se téma farmaceutický
průmysl, pacienti, léky a kontrola jejich schvalování dostává ze hry a dál už
je to o něčem jiném. Dál už je to neo noir story s kriminální zápletkou v důsledku
násobného se zapletení s atraktivní blondýnou (jak jinak). Pro méně znalé filmového slangu jde v žánru
noir o příběhy lidí, pro něž je charakteristický cynismus a necitelnost.
 |
| Photo © Lionsgate |
Osmimiliardový generální ředitel
farmaceutické firmy si jistě může dovolit povyražení s trofejní blondýnkou
Emily Hynes (Malin Ackerman), tím spíš, že je to žena, kterou podle lékové
anamnézy (oxycodon, ritalin, vikodin, aderall a koktejl mnoha SSRI andidepresiv)
později vyšetřující inspektorka (Julia Stiles) charakterizuje jako osobu, která
si spontánně vyvinula každou známou a řadu zatím neznámých mentálních poruch,
nebo jí něco (nebo někdo) vystrašilo k smrti.
Ať už jsou důvody pana ředitel
držet si blonďatého mazlíčka v dosahu jakékoliv (sám říká, že na ní miluje
právě její složitost), pravděpodobně jde jen o to, že jako jeho někdejší
sekretářka proti němu má schované důkazy o falšování výše zmíněných klinických
studií a dokud je bude mít, bude její pozice po boku pana ředitele dostatečně
pevná, ale ne zas tak pevná, aby kvůli ní udělal cokoliv. Jenže složitějším
ženám nestačí ani relativně neprolomitelné pouto, a tak se Emily pokusí dokázat
sama sobě, že ochota vyplatit 2,5 milionu dolarů je dostatečným důkazem lásky pana
ředitele a důvodem pro pokračování vztahu.
Ale tady složitost nekončí. Hlavní
hrdina, ženatý začínající právník se slibně se rozjíždějící kariérou Ben Cahill
(Josh Duhamel), je totiž „správný“ chlap, který se pro úspěch „dobré“ věci (a
vítězství správného chlapa) neštítí ani špinavé práce. Jak sám říká: „Není to
podvod, když správný chlap vyhraje.“
A protože je Emily jeho dávnou
expřítelkyní a žádný případ není dost velký jako kauza Pierson Pharmaceuticals
s prokázaným úmrtím 268 pacientů, máme tady zárodek nemanželské aférky.
Josh sice odolá a místo po Emily se hladově vrhne po důkazech k případu,
jenže jak učí antické i Shakespearovské tragédie, pomsta odmítnuté ženy je
ničivější než zemětřesení a pomsta odmítnuté milenky násobně překoná zlost podváděné
manželky. Dokonce i po smrti.
Manželku hlavního hrdiny Charlotte
(Alice Eve) najdeme v roli lékařky v jedné z vedlejších ženských
rolí (celkem pět filmových žen v roli s více než jedním dialogem nemá
ostatně ve filmu jinou než vedlejší roli). Charlotte ve většině záběrů vypadá
na to, že výše uvedený koktejl léčiv sama užívá, na rozdíl od Emily, která tak
naopak nevypadá ani jednou. Jenže role lékařky je pro děj důležitá, zejména v okamžiku,
kdy na intenzivní péči leží důležitá svědkyně a „špinavou prací“, o kterou si
Josh neštítí říct své ženě, je nenechat jí svědčit. Pro její umlčení má ovšem
Charlotte vlastní důvody. Ale stejně jako otázky kolem etiky lékařů falšujících
výsledky studií nechává rovinu profesního selhání lékařky na JIP film bez
odpovědi.
A jak říká největší a
nejskrytější padouch příběhu, dravčí právník a partner v mocné právní kanceláři
Charles Abrams (Al Pacino): „V právu není pravda. Všichni lžou!“ a pak ještě „Každý,
i podprůměrný právník, vám potvrdí, že není důležité, jak to je, ale jak to
vypadá.“
A proto se není co divit, že
zjevná rivalita Abramse a Denninga je pouze hrou na právo a spravedlnost,
protože, když se právní kancelář tváří jako úhlavní nepřítel, může ve
skutečnosti elegantně prohrávat soudní spory a nechat si za to od naoko znepřátelené
farmaceutické firmy vyplácet vysoké finanční bonusy nad rámec mimosoudního
vyrovnání s poškozenými.
Pokud Vás náhodou tento text
inspiroval ke zhlédnutí, měli byste vědět, že film byl po omezené projekci v britských
kinech, kde po prvním víkendu (šesti promítáních) vydělal přesně 97 liber
(jednotek ne milionů), uvolněn pro DVD a BluRay distribuci.
Shintaro Shimotsawa je podepsán
jako producent pod průměrnými snímky Nenávist
(z roku 2004), kde si vyzkoušel práci v nemocničním prostředí,
protože hlavní hrdinkou je zdravotní sestra, a Smrtící nenávist (2008). Jako scénárista se podílel na průměrném
snímku The Echo (Ozvěna). Misconduct
(Provinění) je jeho režijním debutem, ale ani tady nepřekročil hranici
průměrnosti a velký potenciál příběhu zůstal po úvodních minutách nevyužitý,
stejně jako velký herecké možnosti Anthony Hopkinse i Al Pacina. Škoda.
Provinění (Misconduct)
Drama/Thriller, USA 2016, 106 minut
Režie: Shintaro Shimotsawa
ČSFD 47 %
PS: The Hollywood Reporter otiskl
velmi odmítavou recenzi Franka Shecka, který poukázal na to, že ačkoliv je
jednou z ústředních postav nemilosrdný a bezohledný ředitel velké
farmaceutické firmy, Provinění z toho nedokázalo nic vytěžit. Ani se tak
nepřiblížilo možnostem, které by dávalo například filmové zpracování životního
příběhu Martina Shkreliho.
Shkreli obsadil titulní
stránky a hlavní vysílací čas obviněním z podvodu při prodeji
sběratelských karet Magic: The Gathering. Jeho další triky a případy velké
bezohlednosti farmaceutického průmyslu rozvířily mediální prostor USA už v roce
2015 a patří mezi ně skandální zdražení antiparazitika Daraprim (používá se
mimo jiné k léčbě toxoplasmózy u těhotných, dětí a HIV pozitivních
pacientů) o více než 5 000 % (z 13, 50 USD na 750 USD). Toto zdražení
se sice snažil Shkreli odůvodnit nutností dalšího výzkumu, ale šetření
prokázalo, že společnost Turing Pharmaceuticals touto cestou navýšila roční
zisk o 375 miliónů dolarů. Shkreli sám se při vyšetřování před výborem Kongresu
USA v únoru 2016 zaštítil pátým dodatkem ústavy a odmítl vypovídat. Místo
toho si z průběhu jednání tropil posměšky a bavil přítomné televizní
kamery grimasami. To následně komentoval
na svém Twitterovém účtu slovy: „…je težké akceptovat imbecily, které máme ve
vládě.“
Kromě toho byl Shkreli na konci
loňského roku obviněn federální porotou v Brooklynu, že jako součást
zpětného narovnání investic za 11 miliónů dolarů nelegálně řídil další
farmaceutickou firmu Rethropin a tím zpronevěřil majetek hedgeového fondu,
který spravoval. Při vyšetřování dvaatřicetiletý Martin Shkreli zařadil sám sebe
mezi nejúspěšnější podnikatele ve farmacii a na podporu důkazu neviny sám
navrhl kauci ve výši 5 miliónů dolarů.
Psáno pro Medical Tribune 12. 10. 2016
Komentáře
Okomentovat