 |
Varování: Může způsobovat úzkost, paranoiu a smrt.
Photo © Open Road Films |
Film mnoha tváří, jež svým názvem
sice inklinuje k obžalobě farmaceutického průmyslu, ale nakonec je o něčem
jiném. O zneužívání informací, o porušování obchodních pravidel i lékařské
etiky a nakonec i o tom, že když už vám nezbývá nic, o co byste mohli přijít,
dá se spravedlnosti pomoct vlastní rukou.
Lékaři jsou ve filmu hned čtyři.
Hlavní roli doktora Jonathana Bankse ztvárnil Jude Law a z opačného pólu
mu ve vedlejší roli sekunduje Catherine Zeta-Jones jako doktorka Victoria
Siebertová. Ta vstupuje do filmového děje poprvé v kuloárech konference
Americké psychiatrické asociace s názvem „Nové hranice v ADHD“. Čtveřici
psychiatrů pak v minoritních rolích starších partnerů doktora Bankse
doplňují Eleanor Simonová a Paul Alexander (Laila Robins a Peter Friedman)[1].
Se Simonovou, Banksem a
Alexanderem se potkáváme při obědě, který platí nová, mladá (a hezká)
reprezentantka fiktivní, nicméně bohaté farmaceutické firmy Esilly. Při
úvodních soustech steaku dostane prostor natřásání lékařů, kteří zvyšují sázky,
respektive svou hodnotu, upozorněním na benefity ostatních (golf na Havaji od
firmy Warner-Lambert nebo prestižní lístky na světovou sérii v baseballu,
včetně podepsaného vítězného míče, což je nejenom nákladné, ale také obtížně
sehnatelné), se dostává ke slovu také etický kodex farmaceutické firmy, který
dovoluje zaplatit lékařům oběd, pokud se
alespoň 5 minut bude hovořit o práci. Ta nakonec představuje 50 tisíc
dolarů za účast ve studii fiktivního anxiolytika (Dilatrix) pro doktora Bankse.
Jenže Dilatrix a Esilly jsou ve filmu jen křoví pro skutečného viníka,
respektive obětního beránka, neméně fiktivní a neméně bohatou firmu Sadler
Benelux vyrábějící hit v terapii úzkosti a deprese, preparát
s účinnou látkou alipazon obchodovaný pod názvem Ablixa.
Tvůrci snímku šli v přípravě
dokonce tak daleko, že firmě vybudovali skutečné webové stránky (můžete si je
prohlédnout dokonce i dnes), a další, na kterých najdete celou standardní
dokumentaci včetně příbalového letáku a SPC o přípravku. Mimo to si můžete
přehrát i reklamu a prohlédnout reklamní plakáty s mottem „Take back
tomorow“ (Vezměte si zítřek zpět). V reklamě a na promoplakátu k Ablixe
si jednu z žen zahrála i britská divadelní herečka Alexa Brown. Možná
proto, že jednu psychiatrickou diagnózu (v roli Virginie Woolfové) už ztvárnila
v Londýnském divadelním představení Šílená žena (Mad woman).
Ani motto přípravku není zvoleno
náhodně, protože jedna z terapeuticko-edukativních vět doktora Bankse,
která ve filmu zazní, odkazuje na mimořádnou definici deprese od „známého“
psychologa: „Deprese je neschopnost
vytvářet budoucnost.“ Ve filmu ale už není, že autorem té věty byl známý
americký psycholog a představitel existencionální psychoterapie Rollo May.
Ve filmu také nejsou blíže
osvětleny ani narážky na dvoumiliardovou pokutu pro Warner-Lambert nebo miliardovou pokutu pro Eli Lilly[2]
a tak pointu odkazů a symboliku chápou jen hodně orientovaní diváci. Na
podrobnější vysvětlování ve stopáži nebylo moc času ani prostoru a navíc byl
scénář filmu koncipován tak, aby nemohlo dojít ke konfliktům a soudním sporům
s farmaceutickými firmami. Před premiérou filmu scénárista Scott Burns[3]
prohlásil, že konzultace s právníky pro tento film zabraly víc času než
pro všechny jeho předešlé filmy dohromady.
Přitom Burns a jeho odborný
konzultant, doktor Sasha Bardey (forenzní psychiatr z vězeňského oddělení
Bellevue Hospital v New Yorku) odvedli v pozadí příběhu neskutečně
kvalitní rešeršní práci a marginální zmínky v dialozích to jenom
potvrzují. V případě Eli Lilly se jednalo o průlomové rozhodnutí FDA,
která v roce 2009 exemplárně trestala za nepovolený „off label“ marketing antidepresiva
Zyprexa (olanzapin) v neschválených indikacích. V té době šlo o nejvyšší
pokutu v dějinách, kterou FDA odůvodnila snahou zamezit praxi, kdy je
pokuta za neoprávněný marketing kalkulována do obchodní strategie. Celá kauza byla
součástí velkého federálního šetření, které dopadlo i na další firmy.
Ještě před uvedením filmu se na
pozici držitele zatím největší pokuty dostala společnost GSK, která dostala
pokutu 3 miliardy dolarů za nepovolený „off label“ marketing přípravků
Wellbutrin (bupropion) a Paxil (paroxetin). Oba přípravky jsou ve filmu
citovány v souvislosti s lékovou anamnézou hlavní hrdinky příběhu,
Emily Taylorové (Rooney Mara). A podle další z terapeuticko-edukativních
vět doktora Bankse: „Ty léky ovlivňují
serotonin, zakazují mozku povel ‚Buď smutný!‘“
Do lékového profilu filmového
děje ale patří i další podobné přípravky, u nichž bylo v době natáčení
vedeno obdobné řízení. Jde také o inhibitory zpětného vychytávání serotoninu Prozac (fluoxetin), Effexor (wenlafaxin) a Zoloft (sertralin) a navíc ještě antiepileptikum
Depakote (valproát sodný), jehož nepovolený „off label“ marketing vyšel firmu
Abbot Laboratories na 1, 6 miliardy dolarů.
Do stejné party „hříšníků“ patřil
v té době i Pfizer s pokutou ve výši 2, 3 miliardy dolarů za „off
label“ marketing antibiotika Zyvox (linezolid), antiepileptika Lyrica (pregabalin), antiflogistika Bextra (valdecoxib) a antipsychotika Geodon (ziprasidon). Takto široké spektrum látek a v době natáčení neukončené
řízení pomohlo přípravkům i firmě Pfizer zůstat bez citace v dialozích a
nepřímo na něj navazuje pouze odkaz na Warner-Lambert, kterého Pfizer kvůli
originálnímu atorvastatinu (Lipitor), obchodně nejúspěšnějšímu přípravku
minulého století, zařadil do svého portfolia v roce 2000.
Nicméně firma Warner-Lambert je
pro příběh důležitá z jiného důvodu. Řízením před Federální obchodní
komisí (FTC) z roku 1977 v kauze klamavé reklamy na ústní vodu Listerine (jako
prevenci a terapii nachlazení!) vstoupila firma Warner-Lambert do americké
historie a tím i učebnic právnických škol v oblasti korporátního práva. A
Federální obchodní komise je pro příběh neméně důležitá. Na začátku i na konci filmu
je totiž zneužití informací v obchodním styku, za což manžel hlavní
hrdinky Martin Taylor (Channing Tatum) odseděl čtyři roky, aby jej manželka
Emily krátce po návratu ubodala k smrti z důvodu nepříčetnosti pod
vlivem vedlejších účinků alipazonu (Ablixa). Jak trefně v třetí
z terapeuticko-edukačních vět shrnul Dr. Banks: „Nejste blázen, jste jen obětí okolností a biologických pochodů.“
Dobrou práci odvedl tvůrčí tým i
ve vykreslení věrohodných příznaků náměsíčného chování. Emily chodí,
s otevřenýma očima a prázdným výrazem v obličeji, bosky a
v noční košili. Její pohyby jsou sice neohrabané, ale je schopna vykonávat
složité činnosti, krájí zeleninu, připravuje tousty, ladí rádio. Na druhou
stranu není schopna odpovídat na otázky a nakonec se vrací do postele, aby si ráno
po probuzení na nic, co dělala, nepamatovala.
Přesto se ve filmu najde i
několik diskutabilních momentů. Doktor Banks vystupuje nejenom jako Emiliin
terapeut, ale také v roli soudního znalce v jejím případu i přes to,
že pokyny Amerického sdružení pro znalecké výpovědi požadují nestrannost
soudního znalce. Podivuhodné je i to, že si v souvislosti s řešením
otázky Emiliiny náměsíčnosti ani obhájce ani státní zástupce nevyžádali testy
k potvrzení této diagnózy, například polysomnografii nebo neurozobrazování.
Alternativně se film mohl
jmenovat Hořká pilulka. A je hořkou
pilulkou, protože upozorňuje na několik kontroverzních témat z farmakologie,
psychiatrie, lékařské etiky a souvisejících medicínských i právních otázek,
které v myslích diváků zůstanou i po závěrečných titulcích. Stejně jako
fakt, že psychiatr – muž je při terapii mladé, hezké a zranitelné pacientky
profesionálně a lidsky ohrožen daleko více než lesbicky orientovaná lékařka ve
stejné roli, ačkoliv do vězení nakonec půjde jenom jeden z nich.
Vedlejší účinky (Side
Effects) - Psychologický / Krimi / Drama / Thriller
USA, 2013, 101 min
Režie a kamera: Steven Soderbergh
Scénář: Scott Z. Burns
ČSFD – 77 %
Na Mezinárodním filmovém
festivalu Berlinale získal v roce 2013 Steven Soderbergh ocenění
Zlatý Medvěd za nejlepší film.
Psáno pro Medical Tribune 3. 10. 2016
Psáno pro Medical Tribune 3. 10. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat