čtvrtek 24. ledna 2019

十七 - Poporodní péče

Kapitola by se taky mohla jmenovat  十七  – Okénko pro porodní asistentky (Schváleno pro veřejnost beta čtenáři.)

Ptala jsem se na studium porodní asistence tady – na mojí univerzitě a vůbec. Mají tady obory pro sestry, ale na porodní asistenci je prý nějaké jiná, speciální univerzita. To samé platí pro studium tradiční čínské medicíny (TCM). Ptala jsem se, jestli je možné zapsat si nějaký předmět, alespoň úvod do studia TCM nebo představení TCM, ale prý ne. Pro TCM je speciální univerzita.

Jak už jsem psala, profesorka se stala babičkou. Ukazovala mi fotky a videa. A ptala jsem se.
Na všechno možné.

Doba hospitalizace po porodu je zhruba stejná jako u nás. Holčička se narodila 5. 1. večer a 8.1. ráno je propustili. Měsíc budou v „mother and baby nursing home“ (ošetřovatelský dům pro matky a novorozence), protože se o ně nemá kdo starat. Všichni prarodiče pracují. Tatínek miminka může kdykoliv přijít a může tam spát. Prý mají k dispozici 2 místnosti. Na Čínský nový rok už budou všichni společně doma – jsou prázdniny. (Tak jsem zvědavá, jestli budu opravdu slavit s nimi.) A potom prý budou mít „babysitter“. Maminka miminka studuje Ph.D. – nemám tušení, jak moc bude doma s miminkem a jak moc bude studovat.

Ego a srdce porodní asistentky podporující kontaktní rodičovství pláčou. (Ale co se dá dělat.)
Mateřská v Číně je necelého půl roku, poté nastupuje maminka do práce a o děťátko se stará většinou babička (matka otce) někdy matka matky.

Někdy se babička nastěhuje do rodiny rodičů, předpokládám, že většinou, někdy děti bydlí u prarodičů a domů chodí „na návštěvu, na víkendy“. Myslím, že je to strašné. Odtrhnout mámu od dítěte, když mu není ještě ani půl roku a zároveň to trhá rodinu/vztah prarodičů, když se babička odstěhuje k mladým, aby se mohla starat o vnouče.

Znovu jsem si uvědomila, jak se doma máme dobře.

Na názor místních jsem se moc neptala, spíš jsem sháněla informace a pokládala otázky, abych věděla, jak to funguje. Mám v plánu se ptát dál. Co si o tom myslíte Vy?

Update; novinka. Zjistila jsem, že Bin G bydlí nejenom s maminkou manželky, ale že s nimi bydlí i tatínek. Tak mi to udělalo radost.

Novinka nejnovější: 24.1. jsem zjistila, že někdy s nimi bydlí maminka, někdy tatínek, někdy oba. To je matoucí. Zvláštní. Podivné. Všelijaké. Všechno.

Další příklad je spíše smutný, pro mě rozhodně. Jeden z PhD studentů z naší skupiny má roční holčičku. Vídá ji jednou za 14 dní. Přibližně. Pochopila jsem, že jeden víkend zůstává tady na kampusu a pracuje, další víkend jede rychlovlakem do města, kde bydlí a pracuje jeho žena a další den spolu jedou autem do města/vesnice, kde bydlí její rodiče s jejich dcerou. Ptala jsem se, jestli ona vídá malou častěji. Prý ne, protože se tam musí jet autem a ona musí pracovat a, a, a...

Příběh z pohledu tatínka je smutný, příběh z pohledu maminky je extrémně smutný.

To je, jak to vidím já. S maminkou jsem nikdy nemluvila, a po tom, co jsem se dozvěděla tohle všechno, toho bylo dost i na mě, natož abych se ještě ptala na pocity tatínka. Oh! Vlastně jsem mluvila s maminkou, jednou, videochat a to jsem jí toho moc neřekla a netušila jsem, že mají holčičku. Dozvěděla jsem se jen: „To je moje žena. Zamávej a pozdrav.“ (Ne rozkaz, ale přání s úsměvem na tváři.)
Ehm. Takhle se člověk dozví, že je někdo ženatý.
Život je plný překvapení.

Třetí příběh: GZL, PhD studentka, bydlí v bytě. (Ne na koleji.) Sama? S maminkou. Maminka se přistěhovala, aby se o ní mohla starat a tatínek bydlí v rodném městě a jednou za čas (jednou za měsíc až dva) přijede na návštěvu. (Nepovažuji tohle za mamahotel ani mamánkovství, proč přesně to mají zařízené takhle, jsem zatím nezjistila.)
Celkově je tady mateřství, rodičovství a péče o děti úplně jiná. Alespoň tak to teď vnímám.

Zmínila jsem se o videu – miminko dostávalo mléko na lžičce a na dalším videu z láhve. Chtěla jsem se zeptat na kojení, ale v danou chvíli mi to nepřišlo vhodné, tak jsem si dotaz schovala na jindy. (A bylo mi z toho smutno/úzko.)

Umělé mléko je tady prý drahé, dražší než v Evropě. Nejspíš dobrý byznys.

Pozitivní zpráva – nosí. Většinou v ruce, občas v takovém nosítku, které se mi vůbec nelíbí. Kočárky používají také, ale rozhodně jsou méně časté než miminko v náručí. Často vezou v kočárku nákup, batoh, všelijaké jiné věci a miminko nesou v náručí.
Nosí nejenom miminka, ale i starší děti. Třeba tříleté. Spící. V náručí. Je zajímavé, kolik spících dětí v náručí potkávám cestou po městě.

Dneska děkuji Chilli. Mohla bych dlouho děkovat za všechno, co už pro mě udělala – například mi celkem často překládá, kolik mi toho pověděla, vysvětlila, ukázala...
Podrobněji, snad, jindy.

Děkuji dopředu. Za to, že mě vezme k sobě domů a budu moct (téměř) týden žít v čínské rodině. Těšíme se obě. Máme v plánu vařit, potkávat lidi, doufám, že budeme mít čas na nějaký film.
Těším se na společně strávený čas. Na návštěvu, na cestování, na život v rodině. Na vaření, na jiné jídlo (jídla se upřímně trochu bojím, doufám, že mi bude chutnat, protože jinak budu hlady).

Těším se na všechno nové a zároveň se trochu bojím všeho neznámého.

Pro pobavení jsem se ptala Chilli, která s mojí návštěvou nejspíš počítá poslední...měsíc/několik týdnů, jestli se ptala rodičů, jestli si mě může přivézt domů.
„I forgot.“ (Zapomněla jsem.)

Ten den večer volala mamince a maminka jí řekla, že jí koupí novou postel. To mi přišlo jako rozkošnost. (Ptala jsem se, jestli novou postel potřebuje, říkala, že si myslí že ne, že ta stará je v pohodě. Ptala jsem se, jak dlouho jí má a povídala, že si nepamatuje, že by někdy měla novou, takže nejspíš od doby, kdy byla žákyní základní školy.)
Bude mít na týden ségru, kterou nikdy neměla, protože #Politika_jednoho_dítěte
Spousta studentů, kterých jsem se ptala jsou jedináčci, ale ne všichni. A jedna slečna má sourozence dokonce 3.

Pojedeme 28.1. odpoledne, autem s jejím bratrancem a jeho ženou. (O kterém ale mluví jako „my brother“ můj bratr, což je značně matoucí. Čínští spolužáci všeobecně mluví o svých bratrancích a sestřenicích jako o „sister“ a „brother“.)

Kdy se budu vracet zatím přesně nevím, ale profesorka mi napsala, že na Čínský Nový Rok si vezme volno a má v plánu pozvat všechny (její) zahraniční studenty (4), k sobě domů, abychom nový rok přivítali společně s její rodinou.

Čínský Nový Rok je 5.2.2019

Každá mince má dvě strany a celé tohle odjíždění na prázdniny je bittersweet. (Chutná hořkosladce.)
Kampus se vylidňuje, lab je prázdnější a prázdnější a mně je úzko. Nerada (o)pouštím lidi. Já vím, že se vrátí(m), ale připomínám si tím i další odcházení. Červencové.

Vrátím se? Nevím.
A ptají se.
Všichni.
Pořád.










Žádné komentáře:

Okomentovat