Bylo nutné se na mnohé adaptovat. Celý můj pobyt by se od samého začátku dal pojmenovat jako „Velká čínská neznámá“.
Počasí
V létě příliš horko, v zimě příliš zima, alespoň pocitově. Teploty v létě jsou vyšší než u nás, v zimě je tady o něco tepleji, ale pocitově je tu o několik stupňů chladněji než ukazuje teploměr, všichni zahraniční studenti se shodují na tom, že doma nám při stejných teplotách není taková zima. Jako důvod označujeme vysokou vlhkost vzduchu.
Sníh je tady spíše vzácnost. Sněžilo jednou a sníh vydržel 3 nebo 4 dny. Zato ale často prší. Číňani milují deštníky. Nosí je téměř pořád. Buď jako slunečník nebo jako deštník. Nosí je i když jen lehce mrholí.
Znečištění vzduchu už zase dosahuje hodnot kriticky ohrožujících zdraví. Někteří lidé nosí masky, někteří se snaží zůstávat uvnitř, někteří to neřeší.
Komunikace s domovem
Facebook, Youtube, Instagram, WhatsApp a prakticky všechno od Google jsou blokované. Teď mám poměrně spolehlivou VPN, ale jsou chvíle, kdy se stejně k ničemu nemůžu připojit. Navíc ve chvíli, kdy zapnu VPN, internet znatelně zpomalí.
Email na seznamu ze začátku fungoval, po týdnu nebo dvou mi na WiFi na koleji fungovat přestal, v pracovně funguje, většinou.
Rodiče, sestra a babička si proto nainstalovali čínskou komunikační aplikaci WeChat, abychom mohli lépe komunikovat.
Většinu času se mi nestýská, Vánoce byly výjimkou. Dlouho jsem tvrdila, že mi vůbec nevadí, že nebudu doma, že se ráda vyhnu všemu tomu shonu a stresu, ale nakonec mne všudypřítomná vánoční nálada na sociálních sítích a výzdoba a komerce, které dorazily do Číny, přestože pro ně tyto svátky nic neznamenají, dostihly.
Přátelé a známí tady
26.9. jsem (konečně!) byla seznámena se svojí profesorkou. Denně chodím do lab (spíše pracovna než laboratoř, laboratoř je tady také, ale chodíme sem zejména pracovat na počítačích, pokud probíhá nějaký experiment, většinou probíhá v jiné budově). Ano, denně. Sobota a neděle, pro mnohé/některé pracovní den jako každý jiný. V lab trávím většinu času, studenti a učitelé z mojí „lab group“ jsou jako rodina.
Na Číně a místních lidech se mi líbí bezprostřednost, přímočarost a otevřenost. Studenti, učitelé, profesorka, další zaměstnanci (IT technik, účetní) dělají všechno společně. Společné jídlo. Společně na výlet. Společně na konferenci. Společně na karaoke. Společně do hospody.
Poznámka k otevřenosti: Nemají problém vyjádřit názor. Takže se člověk snadno a často dozví, že je tlustý a měl by zhubnout. Korunoval to Bin G, když na Nový rok prohlásil, že ségra je (ještě) hezčí než já.
Hm. Tak dík, no.
Kamarády mám mezi mezinárodními studenty na koleji, čínskou skupinku v lab a několik známých a přátel z přednášek, na které jsem docházela na jinou univerzitu. (opět mezinárodní studenti)
Myslím si, že kamarádů a známých mám víc, než na kolik mám čas, ale lepší je si to nemyslet, protože ono se to pak obrací proti mně a když někoho potřebuju/chci sehnat, nedaří se.
Škola
Uplynulý semestr jsem chodila na přednášky na dvě university. Na Hunan Normal University to byly anatomie, histologie a embryologie. Na mojí univerzitě kurz Cryobiology & Biobankology.
V Biobankologii jsem se dozvěděla nejvíc nových věcí. Jednak proto, že je to pro mě úplně nový předmět, zatímco anatomii a embryologii už jsem měla, jednak proto, že to byl kurz v angličtině a přiletělo nám přednášet několik zahraničních odborníků v oboru, profesorů, kteří kromě večerních přednášek v kurzu měli odpolední přednášky navíc a se kterými jsem trávila volný čas, takže jsem měla příležitost dozvědět se něco navíc.
Třešničkou na dortu vědomostí byla účast na ABC 2018 (Annual Biobanking China) – konference ve městě Shenzhen. Konference probíhala v národní genové bance, jeden z večerů jsme měli exkurzi, kdy jsme mohli skrze prosklené stěny nahlédnout do laboratoří a cestou jsme prošli nějaké pracovny.
Mluvila jsem o lab. Kromě místností, kterým se říká kancelář nebo pracovna tady na univerzitě právě vzniká biobanka. Moje profesorka má projekt na založení biobanky, proto se mnoho informací, práce a přednášek točí právě kolem biobanky. Několikrát jsem viděla přijímání vzorků – převážně krev a nádorová tkáň. Zúčastnila jsem se natáčení televize, ale to bylo spíš pro dojem a efekt, protože v den, kdy televize přijela, jsem v místnosti se vzorky byla poprvé. V ten den bylo v místnosti asi 5 mrazáků, dnes je jich tak třikrát tolik.
Jednou jsem pipetovala krev, to mě bavilo. Je zajímavé vidět, co se s krví/močí děje po tom, co ji porodní asistentka nebo zdravotní sestra pošle do laboratoře. I když tahle laboratoř pro příjem a uskladnění se jistě v mnohém liší od diagnostické laboratoře. Myslím si, že to nám (asistentkám) doma trochu chybí. Vědět a vidět, co se s krví, močí, vzorky děje po tom, co je předáme někomu, kdo je odnese do laboratoře nebo pošleme potrubní poštou. A zejména v tomhle případě si myslím, že vidět znamená mnohem více než slyšet/číst.
V nemocnici jsem byla zatím dvakrát. Jeden ze studentů mojí profesorky studuje magisterský obor v kombinovaném studiu, zároveň pracuje jako lékař v místní nemocnici. Dělá „kolečko“. Prosincové oddělení popálenin jsem zmeškala, ale byla jsem se s ním podívat v „cell culture room“, kde probíhají studentské experimenty. Bylo to místo s největší čistotou a sterilitou (nebo alespoň snahou o ně), které jsem tady zatím viděla, ale Yaniho roztržitost, kdy zkumavky desinfikuje alkoholem a místo jednoho nebo dvou stříknutí jim věnuje 10, jenomže se nedívá, takže alkohol stříká do prostoru místo na zkumavky, má za následek to, že „jeho“ buňky mají buď infekci, nebo umřou.
Vědec na baterky.
Podruhé mě na jeden den pozval na „návštěvu“ na oddělení kardiologie a provedl mě oddělením. (Více tady)
Profesorka říkala, že tento semestr budu mít přednášky a příští semestr bych mohla „follow some doctors in the hospital“. Musím se jí na to zeptat znovu. Teď je takové období, že se všichni těší na prázdniny a na to, že pojedou domů a přijde mi, že všichni melou z posledního a nic moc se neděje. 2 týdny do prázdnin.
Taky se chystám domů. Trochu později než ostatní. Přiletím 9.2. a zůstanu do 9.3. Později proto, že chci na Čínský nový rok zůstat tady a být svědkem a účastníkem oslav. Profesorka říkala, že bych mohla slavit s ní a její rodinou, na to se také musím zeptat. Poslední dobou se nevídáme příliš často – jsme obě dost zaneprázdněné, profesorka rozhodně víc.
Jedním z důvodů je, že se 5.1.2019 stala babičkou. Má vnučku. Holčička má zatím přezdívku 小芋儿 (little taro daughter), jméno ještě není jisté. Ptala jsem se, kdy musí mít miminko jméno, říkala že až půjdou rodiče pro papíry (předpokládám, že rodný list).
- A kdy pro ně půjdou?
- Nevím, asi až vyberou jméno.
Hm. Tak dobrá.
Ve čtvrtek odpoledne (10.1.) jsem potkala Dannyho (otec) v pracovně a rovnou se zeptala, jestli už má malá jméno. Říkal, že ne, že je strašně těžký vybrat. (A to se rozhodují mezi dvěma.) Ptala jsem se, jestli mají nějaký limit.
Mají. 28 dní.
Když jsem se ptala, co je taro, řekli mi "vegetable" (zelenina). Maminka té malé to prý jedla v těhotenství skoro pořád. Takže jsem toho věděla jen o málo víc, než před tím. Pro přesnější informace máte Wikipedii, já tátu:
Taro je stará kulturní rostlina Kolokázie jedlá z čeledi Áronovité. Její hlízy váží i 5 kg a tvoří součást tradičního jídelníčku v Asii a Africe. Hlízy se vaří, pečou, smaží, suší a melou na mouku. Vyrábí se z nich škrob s lepšími dietetickými vlastnosti než třeba bramborový. Smetanová dužina má jemnou chuť. Při vaření měkne až rosolovatí. Dá se přidat jako zelenina do polévky, připravit jako kaše nebo příloha k masu. Taky se z ní dají připravovat sladké dezerty. Řapíky a mladé listy se jedí jako salátová zelenina.
Já bych takovou přezdívku nechtěla. Ani Hlíza ani Kolokázie.
Děkuju Dewi. Za kufr. Za cupcake. Za noční návštěvy. Rozhovory. Smích. Za dnešní snídani (čokoládový dort). Za "normální" jídlo, jiné jídlo, dobré jídlo. (Ve chvíli, kdy jsem opravdu, opravdu potřebovala změnu, protože v jídelně mi "nechutná" - nedostatečně na to, aby to bylo přijatelné. Ale! Nechutnalo mi ani v restauraci...)
...jen se, vzhledem k nočním návštěvám, budu muset vyhýbat váze větším a větším obloukem. Znáte přeci Číňany, už jsem vám to říkala, nemají problém vyjádřit názor. Člověk se snadno a často dozví, že je tlustý a měl by zhubnout.
Počasí
V létě příliš horko, v zimě příliš zima, alespoň pocitově. Teploty v létě jsou vyšší než u nás, v zimě je tady o něco tepleji, ale pocitově je tu o několik stupňů chladněji než ukazuje teploměr, všichni zahraniční studenti se shodují na tom, že doma nám při stejných teplotách není taková zima. Jako důvod označujeme vysokou vlhkost vzduchu.
Sníh je tady spíše vzácnost. Sněžilo jednou a sníh vydržel 3 nebo 4 dny. Zato ale často prší. Číňani milují deštníky. Nosí je téměř pořád. Buď jako slunečník nebo jako deštník. Nosí je i když jen lehce mrholí.
Znečištění vzduchu už zase dosahuje hodnot kriticky ohrožujících zdraví. Někteří lidé nosí masky, někteří se snaží zůstávat uvnitř, někteří to neřeší.
Komunikace s domovem
Facebook, Youtube, Instagram, WhatsApp a prakticky všechno od Google jsou blokované. Teď mám poměrně spolehlivou VPN, ale jsou chvíle, kdy se stejně k ničemu nemůžu připojit. Navíc ve chvíli, kdy zapnu VPN, internet znatelně zpomalí.
Email na seznamu ze začátku fungoval, po týdnu nebo dvou mi na WiFi na koleji fungovat přestal, v pracovně funguje, většinou.
Rodiče, sestra a babička si proto nainstalovali čínskou komunikační aplikaci WeChat, abychom mohli lépe komunikovat.
Většinu času se mi nestýská, Vánoce byly výjimkou. Dlouho jsem tvrdila, že mi vůbec nevadí, že nebudu doma, že se ráda vyhnu všemu tomu shonu a stresu, ale nakonec mne všudypřítomná vánoční nálada na sociálních sítích a výzdoba a komerce, které dorazily do Číny, přestože pro ně tyto svátky nic neznamenají, dostihly.
Přátelé a známí tady
26.9. jsem (konečně!) byla seznámena se svojí profesorkou. Denně chodím do lab (spíše pracovna než laboratoř, laboratoř je tady také, ale chodíme sem zejména pracovat na počítačích, pokud probíhá nějaký experiment, většinou probíhá v jiné budově). Ano, denně. Sobota a neděle, pro mnohé/některé pracovní den jako každý jiný. V lab trávím většinu času, studenti a učitelé z mojí „lab group“ jsou jako rodina.
Na Číně a místních lidech se mi líbí bezprostřednost, přímočarost a otevřenost. Studenti, učitelé, profesorka, další zaměstnanci (IT technik, účetní) dělají všechno společně. Společné jídlo. Společně na výlet. Společně na konferenci. Společně na karaoke. Společně do hospody.
Poznámka k otevřenosti: Nemají problém vyjádřit názor. Takže se člověk snadno a často dozví, že je tlustý a měl by zhubnout. Korunoval to Bin G, když na Nový rok prohlásil, že ségra je (ještě) hezčí než já.
Hm. Tak dík, no.
Kamarády mám mezi mezinárodními studenty na koleji, čínskou skupinku v lab a několik známých a přátel z přednášek, na které jsem docházela na jinou univerzitu. (opět mezinárodní studenti)
Myslím si, že kamarádů a známých mám víc, než na kolik mám čas, ale lepší je si to nemyslet, protože ono se to pak obrací proti mně a když někoho potřebuju/chci sehnat, nedaří se.
Škola
Uplynulý semestr jsem chodila na přednášky na dvě university. Na Hunan Normal University to byly anatomie, histologie a embryologie. Na mojí univerzitě kurz Cryobiology & Biobankology.
V Biobankologii jsem se dozvěděla nejvíc nových věcí. Jednak proto, že je to pro mě úplně nový předmět, zatímco anatomii a embryologii už jsem měla, jednak proto, že to byl kurz v angličtině a přiletělo nám přednášet několik zahraničních odborníků v oboru, profesorů, kteří kromě večerních přednášek v kurzu měli odpolední přednášky navíc a se kterými jsem trávila volný čas, takže jsem měla příležitost dozvědět se něco navíc.
Třešničkou na dortu vědomostí byla účast na ABC 2018 (Annual Biobanking China) – konference ve městě Shenzhen. Konference probíhala v národní genové bance, jeden z večerů jsme měli exkurzi, kdy jsme mohli skrze prosklené stěny nahlédnout do laboratoří a cestou jsme prošli nějaké pracovny.
Mluvila jsem o lab. Kromě místností, kterým se říká kancelář nebo pracovna tady na univerzitě právě vzniká biobanka. Moje profesorka má projekt na založení biobanky, proto se mnoho informací, práce a přednášek točí právě kolem biobanky. Několikrát jsem viděla přijímání vzorků – převážně krev a nádorová tkáň. Zúčastnila jsem se natáčení televize, ale to bylo spíš pro dojem a efekt, protože v den, kdy televize přijela, jsem v místnosti se vzorky byla poprvé. V ten den bylo v místnosti asi 5 mrazáků, dnes je jich tak třikrát tolik.
Jednou jsem pipetovala krev, to mě bavilo. Je zajímavé vidět, co se s krví/močí děje po tom, co ji porodní asistentka nebo zdravotní sestra pošle do laboratoře. I když tahle laboratoř pro příjem a uskladnění se jistě v mnohém liší od diagnostické laboratoře. Myslím si, že to nám (asistentkám) doma trochu chybí. Vědět a vidět, co se s krví, močí, vzorky děje po tom, co je předáme někomu, kdo je odnese do laboratoře nebo pošleme potrubní poštou. A zejména v tomhle případě si myslím, že vidět znamená mnohem více než slyšet/číst.
V nemocnici jsem byla zatím dvakrát. Jeden ze studentů mojí profesorky studuje magisterský obor v kombinovaném studiu, zároveň pracuje jako lékař v místní nemocnici. Dělá „kolečko“. Prosincové oddělení popálenin jsem zmeškala, ale byla jsem se s ním podívat v „cell culture room“, kde probíhají studentské experimenty. Bylo to místo s největší čistotou a sterilitou (nebo alespoň snahou o ně), které jsem tady zatím viděla, ale Yaniho roztržitost, kdy zkumavky desinfikuje alkoholem a místo jednoho nebo dvou stříknutí jim věnuje 10, jenomže se nedívá, takže alkohol stříká do prostoru místo na zkumavky, má za následek to, že „jeho“ buňky mají buď infekci, nebo umřou.
Vědec na baterky.
Podruhé mě na jeden den pozval na „návštěvu“ na oddělení kardiologie a provedl mě oddělením. (Více tady)
Profesorka říkala, že tento semestr budu mít přednášky a příští semestr bych mohla „follow some doctors in the hospital“. Musím se jí na to zeptat znovu. Teď je takové období, že se všichni těší na prázdniny a na to, že pojedou domů a přijde mi, že všichni melou z posledního a nic moc se neděje. 2 týdny do prázdnin.
Taky se chystám domů. Trochu později než ostatní. Přiletím 9.2. a zůstanu do 9.3. Později proto, že chci na Čínský nový rok zůstat tady a být svědkem a účastníkem oslav. Profesorka říkala, že bych mohla slavit s ní a její rodinou, na to se také musím zeptat. Poslední dobou se nevídáme příliš často – jsme obě dost zaneprázdněné, profesorka rozhodně víc.
Jedním z důvodů je, že se 5.1.2019 stala babičkou. Má vnučku. Holčička má zatím přezdívku 小芋儿 (little taro daughter), jméno ještě není jisté. Ptala jsem se, kdy musí mít miminko jméno, říkala že až půjdou rodiče pro papíry (předpokládám, že rodný list).
- A kdy pro ně půjdou?
- Nevím, asi až vyberou jméno.
Hm. Tak dobrá.
Ve čtvrtek odpoledne (10.1.) jsem potkala Dannyho (otec) v pracovně a rovnou se zeptala, jestli už má malá jméno. Říkal, že ne, že je strašně těžký vybrat. (A to se rozhodují mezi dvěma.) Ptala jsem se, jestli mají nějaký limit.
Mají. 28 dní.
Když jsem se ptala, co je taro, řekli mi "vegetable" (zelenina). Maminka té malé to prý jedla v těhotenství skoro pořád. Takže jsem toho věděla jen o málo víc, než před tím. Pro přesnější informace máte Wikipedii, já tátu:
Taro je stará kulturní rostlina Kolokázie jedlá z čeledi Áronovité. Její hlízy váží i 5 kg a tvoří součást tradičního jídelníčku v Asii a Africe. Hlízy se vaří, pečou, smaží, suší a melou na mouku. Vyrábí se z nich škrob s lepšími dietetickými vlastnosti než třeba bramborový. Smetanová dužina má jemnou chuť. Při vaření měkne až rosolovatí. Dá se přidat jako zelenina do polévky, připravit jako kaše nebo příloha k masu. Taky se z ní dají připravovat sladké dezerty. Řapíky a mladé listy se jedí jako salátová zelenina.
Já bych takovou přezdívku nechtěla. Ani Hlíza ani Kolokázie.
Děkuju Dewi. Za kufr. Za cupcake. Za noční návštěvy. Rozhovory. Smích. Za dnešní snídani (čokoládový dort). Za "normální" jídlo, jiné jídlo, dobré jídlo. (Ve chvíli, kdy jsem opravdu, opravdu potřebovala změnu, protože v jídelně mi "nechutná" - nedostatečně na to, aby to bylo přijatelné. Ale! Nechutnalo mi ani v restauraci...)
...jen se, vzhledem k nočním návštěvám, budu muset vyhýbat váze větším a větším obloukem. Znáte přeci Číňany, už jsem vám to říkala, nemají problém vyjádřit názor. Člověk se snadno a často dozví, že je tlustý a měl by zhubnout.
Komentáře
Okomentovat