十五 - Vánoce a Nový rok - daleko od domova

Momentálně se mi daří všelijak.

Opět zápasím s rozhozeným spánkovým režimem. Jsem lehce nachlazená, venku je zima, uvnitř mnohdy také.

Ústřední topení tady nemají, topí se klimatizací. Žere to neskutečné množství elektřiny a místnost rychle vychladne. Podlaha je studená, zdi jsou studené ...

Přednášky a cvičení skončily na konci prosince. Vánoce se tady neslaví, Nový rok ano, jestli více či méně než doma, nedokážu posoudit. 1.1. mají státní svátek.

Na Štědrý den jsem šla na přednášku z anatomie. Večer jsem volala domů, spojila se s rodinou u stromečku, bylo to milé, ale zároveň zvláštní a měla jsem potom divný pocit. Částečně proto, že na pokoji bydlím sama. Je zvláštní dívat se na fotky (od rodiny a přátel), kde jsou všichni pohromadě, a číst vřelé zprávy z domova, zatímco člověk sedí sám ve studené místnosti a ví, že nemůže opustit budovu koleje, protože ve 23:00 "ají" zamkne dveře, klíč si vezme do pokojíčku a jde spát. Nikdo dovnitř, nikdo ven.

Konec pesimistické části. Už je to pryč. I taková zkušenost je potřebná, aby si člověk uvědomil, co má doma. Jak věci, které považuje za samozřejmé, samozřejmé být nemusí.

Čínský lid je velice vynalézavý a důmyslný, co se prázdnin týče. Státní svátek - Nový rok 1. 1. 2019 vyšel na úterý. Ale komu by se chtělo v pondělí do práce? Den volna navíc nedostanou, proto, alespoň na akademické půdě, je sobota den, kdy se konají přednášky, testy, učitelé jdou do práce - normální vyučovací den.

Výměnou za to mají 3 dny volna, přesněji 3 dny pohromadě. Neděle (30.12.), pondělí (31.12.) a úterý (1.1.). Většina mojí lab group vyrazila na výlet & krátké školení do Zhuzhou.

29. 12. začal padat sníh a přes noc nasněžilo požehnaně. Ranní cesta sněhem s kufrem (malým, ale na 3 dny stejně příliš velkým) z koleje na místo setkání byla celkem za trest. Sníh se balil na kolečka a na to, aby kufr fungoval jako boby, bylo sněhu zase moc málo.

Bylo ho ale dost, aby na silnicích ochromil a značně zpomalil dopravu. Bylo nemožné sehnat taxi, které by nás odvezlo na vlakové nádraží. Vyrazili jsme tedy na další dobrodružství s kufrem ve sněhu, pěšky na nádraží. Nakonec jsme se sice dočkali auta, ale po příjezdu na vlakovou zastávku nám paní na přepážce řekla, že jízdenky už nám nemůže prodat, prý kdybychom přijeli o 10 minut dříve ...
Absolvovali jsme cestu metrem na hlavní vlakové nádraží, kde byli snad všichni. Celé město. Všude davy lidí. Fronta na lístky téměř nekonečná. A když se nám nakonec podařilo vyzvednout lístky, zjistili jsme, že všechny vlaky mají velké zpoždění.

Prostě ráno na ránu.

Pokračování výletu mělo znatelně lepší průběh. Byli jsme na exkurzi, na večeři, večer jsme se sešli na největším pokoji v hotelu a hráli jsme hry, převážně karetní. Čtyři lidé hráli celý večer mahjong. Já si ho vyzkoušela následující den a těším se, až budu mít příležitost zahrát si znovu.

Další den jsme si mohli ráno přispat, vstávat jsme museli až na oběd. (Hana důmyslně vstala na snídani, během snídaně zmrzla - bylo tam jen o malinko tepleji než venku. Po snídani jsem se vrátila na pokoj, slečny spaly, mně byla zima, převlékla jsem se zpátky do pyžamka, zachumlala se pod peřinu a spala jsem dál.)

U oběda

Zbytky po jídle

V Číně mají rádi velká společná jídla u kulatého otočného stolu, objedná se poměrně velké množství pokrmů, každý je okulibě naservírovaný a postupně se přinese na stůl množství zeleniny – syrové i vařené, několik druhů masa, tofu (milují tofu a existuje snad 100 druhů tofu – různí se přidané ingredience, výroba, příprava. Mají například krvavé tofu, měkké tofu, uzené tofu, tvrdé tofu...) polévka, dezert a všechno to koluje a každý si do svojí mističky nandá, co mu chutná. Nevýhoda takových obědů je, že se člověk často přejí a po jídle stejně zůstává mnoho zbytků, které končí v koši...


Pro provincii Hunan jsou typická velmi ostrá jídla. Všechno jídlo je pálivé a neskutečně mastné. Většina jídel vyloženě plave v oleji. Na pálivá jídla si postupně zvykám, ale stejně se občas stane, že po pár soustech začnu slzet a každou chvilku si musím otřít nos. Navíc rudnu, takže se mi spolustrávníci smějí... A občas mi ještě drze řeknou, že to přece není pálivé...

Tzv "Hot Pot" v nádobě uprostřed se namáčejí/vaří různé "dobroty" - většinou vnitřnosti

Po obědě jsme se vrátili na hotel a pak se přesunuli do nákupního/zábavního centra, kde někteří nakupovali, někteří zhlédli film a někteří hráli kulečník. Pak na večeři a po ní přesun na karaoke.

Karaoke neboli KTV je oblíbená čínská zábava. Také je to dobrý byznys, protože jen pronájem místnosti stojí slušnou sumu a snacks (popcorn, oříšky, ovoce) a nápoje, zejména pivo stojí nejméně 3x tolik, co v supermarketu.

Prozpívali jsme se k půlnoci, připili si pivem (mně pivo nechutná, takže jsem si připíjela vodou v PET láhvi) a otevírali jsme 红包 hóng bāo - red packets - červené obálky. Jsou známé především pro Čínský nový rok, kdy v papírových červených obálkách dostávají děti peníze. My jsme otevírali červené obálky v aplikaci WeChat (čínská sociální síť).

Zajímavé je, že odesílatel pošle sumu peněz a určí, kolik příjemců se má o danou sumu rozdělit a aplikace/software/internetoví skřítci náhodně rozdělí sumu mezi příjemce. Snadno se může stát, že někdo obdrží 1 yuan a někdo 35 yuanů.

Před 1 ranní jsme se vrátili na hotel a opět hráli hry až do ranního kuropění.

Mezinárodní Silvestr po čínsku.

A poděkování? Nechtěla jsem děkovat, protože to není velký díky. Ale malý díky, taky díky a i malinký děkuju se počítá.

Děkuji Joel (anglický jméno, neskloňuju) za radu, pomoc, informace a za to, že mi otevřel oči, i když se teď musím dívat na něco, co jsem snad raději vidět (a vědět) nechtěla.