九 - Dějou se věci

Další častá otázka je, jak se mám? 

Mám se skvěle! Většinou. Minulý týden jsem byla trochu nemocná. Trochu jako přejetá kombajnem, ale 2 dny v posteli celkem pomohly. Podezřele často mě tady bolí hlava, ale zatím z toho viním změnu prostředí, počasí, režimu...

Teď už mám kamarády.

DeWi mi půjčila teploměr, abych zjistila, že teplotu nemám i když jsem se cítila, jako bych seděla v sauně, zatímco venku bylo dost chladno a pršelo. 

Zeptala jsem se Natalie, jestli mi uvaří polévku. Řekla, že to zkusí, ale byla někde nakupovat, takže jsem si došla pro večeři do jídelny a vzala jsem si jídlo s sebou. Nechtěla jsem jíst na pokoji sama, šla jsem tedy k Vanese. Od ní jsem dostala mandarinky a čaj a bylo mi fajn.

Když jsem si myslela, že je všechno dobrý, ukázalo se, že ne, takže jsem strávila den blízko toalety a na banánové dietě a o dva dny později znovu, ale právě teď se kromě únavy mám skvěle.

Mám kamarády, mám co dělat. Dějou se věci. Dějou se školní věci a dějou se věci mimo – v sobotu se koná výlet po městě, doufám, že to bude skvělý!

Mám účet v bance, můžu platit mobilem. Zatím ale pořád nemám tu zapomenutou Revolut platební kartu, kterou mi táta před dvěma měsíci poslal. Mám Taobao, mám Alipay. Vím, co jíst, aby mi neuhořela pusa. Občas se mě jídlo snaží i zabít.

Stále nemám umytou ledničku, ale já tu teď moc nebydlím.

Řídila jsem motorku. Elektrická byla a jela jsem na ní fakt pomalu. Připadala jsem si víc mimo realitu, než když jsem poprvé řídila autíčko na autodromu.

Hraju basketbal. Teda chodím na basket, abych byla přesná. Úplně sice nerozumím tomu, proč chtějí, abych s nimi hrála, jediná holka, deset kluků. Spíš tam překážím, občas mi hodí míč a já se někdy trefím do koše.

Tenhle týden jsem téměř pořád jedla v restauracích, protože jsme dělali společnost prof. Zisis. 

Je to skvělý, úžasný a fantastický, ale i z návštěv restaurací se časem stane rutina a celkem se těším, až si něco uvařím sama! Dneska jsem jedla kraba. Přinutili mě ho sníst. Chutnal mi, ale koukal na mě. Nelíbí se mi koukat na jídlo, který se kouká na mě.

Maminko, babičko, chtěla bych svíčkovou.

I když možná ne, zdejší pobyt ze mě asi udělá vegetariána.

Dnes jsem byla druhý den vědátorovat a zítra budu zas. Kluci pitvají myši a napouští je formaldehydem. Vybrané orgány dávají do zkumavek, které já balím do alobalu, aby na ně nemohlo světlo. Taky se zvědavě vyptávám, co a jak a proč se dělá a k čemu je to dobrý.

S vědátorováním souvisí taky publicita. Jsme v čínské regionální televizi. Já tam jsem v čase 0:20 přesně jednu vteřinu.



Začínám zjišťovat, že v laboratoři zpátky doma pracovat nechci. Jestli někdy do laborky, tak bez myší! Tolik mrtvých myší (a asi ani živých) jsem snad nikdy neviděla. Výzkum je určitě zajímavá věc, jen tady přesně nevím, jestli je pro dobro společnosti nebo pro dobro jedince (protože jedinec potřebuje titul).

Nelíbí a znepokojuje mě se dívat, jak mi ty myši umírají před očima. To už je zajímavější sledovat, kolikrát myš přejde přes jedno konkrétní políčko v bludišti a kolikrát se při tom postaví na zadní a zvědavě kouká nahoru. Přijde mi, že se trápí. I když vím, že jsou laboratorní. Je tolik mrtvých myší k něčemu nebo umírají zbytečně? Tyhle poslední tři dny se mi v laborce nelíbí, jak z těch myší vyprchává život. Jak jim cukají nožičky a lapají po dechu. A pak se mi nelíbí, když jim ustřihnou hlavu. Pitva mi nevadí, tam už život není. Kdybych prý chtěla, můžu preparovat mozek z lebky.
Zatím nechci.

Dneska jsem viděla zmražený virus a taky jsme na semináři řešili mražení lidí. Že to zatím neumíme, ale až to budeme umět, že to bude skvělý.
Otázky?

Měla jsem otázku: V čem to bude skvělý? Kde je výhoda zmražení člověka bez poškození orgánů?

A hned mě napadaly odpovědi, jak takovou technologii zneužít. Předběhne tě paní v supermarketu - bác! zmrazíš jí na pár desítek nebo stovky let jenom proto, že tě fakt naštvala a máš blbej den. A pak víc realisticky: technologie pro vězení, koncentrační tábory... spíš tohle, ne že to bude skvělý a báječný. Nic úžasnýho a báječnýho na tom nevidím. Jenom riziko a touhu po větší moci (nad přírodou, nad lidmi). Pán tvorstva, pán všeho. Neomezená moc nad vším?

Pan profesor mou otázku asi vůbec nepochopil, je inženýr, možná biomedicínský, ale možná ani to ne, nepamatuji si to. Zdravotnictví se dotýká, ale stroji a zařízeními, ne rukama. Problém tedy chápe technicky a o jeho jiné rovině nejspíš neuvažuje.

Nejdřív mi vysvětlil, že nemůžu jen tak skočit do tekutého dusíku, že bez poškození přežiju jenom pár vteřin. Že mrazit lidi ještě neumíme. Ale až to budeme umět, bude to skvělý.

Pak mluvil o léčení nemocí, o mražení na stovky let... forever young (navždy mladý). Ale k čemu to je?

Připomnělo mi to, co jsem kdysi dávno četla: "Lidé chtějí žít navěky, ale nevědí, co dělat, když odpoledne začne pršet." Myslím, že lidi nemají žít navěky. Že mají odejít, když přijde jejich čas. I když přijde moc brzy. Má to tak být, aby si svého času víc vážili.

To byla moje chvilka filozofie.

Další hodinovou přednášku totiž začal profesor slovy: omlouvám se mezinárodním studentům, ale je tady spousta čínských studentů, proto bude prezentace v čínském jazyce. Pokud budete mít otázky, můžete se zeptat na konci přednášky.

Bylo by to složitý i v češtině natož v angličtině. Ale čínsky?!?

晚安 （wan an）Dobrou noc!

Dnes děkuji slečně nebo paní na přepážce banky. Tolikrát jsem nebyla doma v bance za celý svůj život, jako tady za šest týdnů. Nerozumím čínské otevírací době. Mají úřední hodiny, obchodní hodiny a nějaký další otevírací  hodiny a podle jedné další otevírací doby (té s dvouhodinovou pauzou na oběd) mi slečna nebo paní otevřela účet na začátku polední pauzy.