🌟 Uplynul rok od "mého" prvního porodu#21.11.2017
#Š ❤
Sdílela jsem to na sociální síti (#midwifery_milestones) a lidi mi začali přát k narozeninám 🙈
----------------------------------------------------------------------------
Retrospektiva:
Příchod na praxi.
- "Půjdu paní změřit ozvy, jo?"
- "Jo jo, můžete."
Paní klečí na zemi.
Porodní asistentka: "Sestřička vám teď dá klyzma a pak můžete do sprchy, na delší dobu."
Nemůžu se zbavit pocitu, že "sestřička" jsem já.
- "Pojďte já vám to ukážu. Vy jste to nikdy nedělala?"
- "Ne."
- "Ve druháku? To zvládnete. Hlavně si to musíte pevně nasadit, aby se vám to nerozpojilo."
Napustím vodu. Jdu k paní a teče mi to na zem. Ou shit. Napouštím znovu. Přijdu k paní. Ty & já. Zase mi to teče. Ale vždyť ten spoj držím! Aha spojené nádoby. Popletla jsem, jak fungují, takže to teče ještě víc. Jedna louže větší než druhá. Nejde mi to zasunout, došlo mi, že jsem si nevzala rukavice, pode mnou louže a do toho všeho přichází porodní asistentka.
- "Všechno v pořádku?"
😂😂😂
#Jak se ukázat v nejlepším světle?
#Opravdu nejsem úplně blbá!
#Nejsem ani úplně levá!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současnost:
3:57
Včera jsem šla spát v 5 ráno a budíček jsem měla na pár minut po 7.
K vlastnímu překvapení jsem se probudila a zvládla se, víceméně včas, dopravit na hodinu histologie. Navíc jsem začala usínat až ke konci třetí a zároveň poslední hodiny, což po 2 hodinách spánku považuju za velkolepý výkon.
老师 lǎo shī (učitelka) je boží. Vtipná. Tyhle hodiny mě baví! Rozumím angličtině a rozumím probírané látce. Přemýšlela jsem, co kamarádům medikům vadí na histologii a dneska večer v laborce jsem to pochopila. Absolutní zoufalství, protože v prezentaci lze jednotlivé struktury odlišit. V mikroskopu na starých podložních sklíčkách vypadá všechno stejně. Naprosto identicky. Nešťastná Hana. Ale stejně mě to baví!--------------------------------------------
Ne tak úplně nevinná otázka ohledně sestavení studijního plánu před odjezdem do Číny pořád nemá odpověď.
Postupně jsem se dostala k tomu, že stále nemám napsaný studijní plán, protože vlastně nevím, co tam mám napsat. Nemám k dispozici seznam předmětů. A jak mám jako sakra vědět, jak se píše studijní plán? Jsem snad nějakej studijní referent nebo ten-člověk-co-sestavuje-studijní-plány-ať-už-se-mu-říká-jakkoliv?
Mimochodem: Můj obor je v angličtině, ale předměty pro můj obor v angličtině nejsou. Where did the logic go? (kde je v tom logika?) Logic got lost. (ztratila se)
F*ck off logic! (už nepřekládám)
Půjdu na nějaký hodiny anatomie v čínštině. A chodím na anglický přednášky na jinou univerzitu. #Proč ne?
A: „Docela Tě lituju. Máš tam někoho, kdo ti to překládá? A jak budeš dělat zkoušky, mě taky docela zajímá...“
H: „No, mně to moc není líto, vlastně se mám docela fajn. Dělám spoustu věcí. Pomáhám s experimentem jednomu z učitelů, teda pomáhala jsem, teď zrovna dělá věci, se kterýma mu moc pomoc nemůžu, minulý týden jsem dvakrát skoro v 11 večer stěhovala myši do jiný budovy a to je tak všechno, co pro něj můžu udělat.“
(Jde o behaviorální experiment, v hlavní roli myš. Myš + kamera; člověk v jiné místnosti. Pitvy skončily. Prozatím.)
H: „Tady po mně vlastně nechtějí žádný kredity. Myslím si, že se mám docela fajn, ale jestli zajdu na studijní, kam bych asi měla zajít co nejdřív, (bravo Hano!) a zjistím, že musím splnit nějakej určitej počet kreditů, tak budu pěkně, pěkně v prdeli.“
Protože:
Ke zkouškám...
Já se učím. Učím se čínsky. Zlepšuju si angličtinu.
Učím lidi angličtinu.
Učím se basketbal.
Učím se pracovat v laboratoři.
Sleduju zblízka zrod nové společnosti. Jsem u toho.
Poznávám město. Lidi...
Mám cryobiologii & biobankologii. - jedinej předmět v angličtině pro mě. 😂
Teď chodím na anatomii a histologii.
Mluvím s lidmi. Mluvím s profesory, místními i zahraničními.
Ptám se, jak je to tady s mateřskou, příkrmy, kdo se stará o dítě... (Vědomosti pro porodní asistentku.)
Postupně poznávám, jak funguje místní zdravotnictví a školství.
Díky různým rozhovorům přichází spousta myšlenek. Myšlenek na to, jak já se mám dobře. Jak se doma, v Česku, máme dobře. Jsem vděčná za to, jak mě rodiče vychovali a že mě vychovali moji rodiče. Ne prarodiče. Za všechno, co jsem se mohla naučit, počínaje, pro mě běžnou, dovedností umění jízdy na kole a plavání. Dovednosti, které ale nejsou běžné a základní pro každého.
Maminko, tatínku, děkuji!
A teď mi pověz, jestli jsou nějaký kredity fér.
Kredit ti neřekne, jestli jsi nakonec musela vytvořit prezentaci, napsat práci, vyplnit test - multiple choice nebo vypisovací, složit jednoduchou ústní zkoušku nebo opravdu těžkou ústní zkoušku.
Neřekne ti, kolik jsi strávila čím hodin.
Měl by být vypovídající, měl by odpovídat času.
Měl by.
Ale odpovídá?
Michal si stěžoval, že ne.
Kredit nikomu neukáže co umíš a co neumíš.
A kredit má být ukazatel vzdělání?
Jako vážně?
Vážně záleží na kreditech?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jo, já vím, že na studijní jsem nejspíš měla zajít už dávno, ale... a těch ale je víc než dost.
Předměty v angličtině pro mě nejsou a předměty v čínštině splním asi těžko. Nějak se s tím vypořádám a až to udělám, dám vědět a doma se pobavte nad tím, jak je to všude stejný...
Nikdo - Nic - Neví.
Jsem z toho trochu mrzutá, protože předměty, který opravdu potřebuju, mám na jiné universitě a povedlo se mi je objevit až od poloviny kurzu. Převádí se kredity mezi univerzitami?
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Existují lepší dny a horší dny.
Dnešek nejspíš patří k těm horším.
Nelíbila se mi myšlenka dělení dnů na dobré a špatné. Protože na všem špatném se dá najít něco dobrého, ale i na všem dobrém se dá najít něco špatného. A je jenom na Tobě, na jakou stranu mince se chceš dívat.
Dnešní dopoledne: výbuch
13:41 dopr...
Vážně už bych nemusela usnout znovu!
Začínám den produktivně, otevírám aplikaci HSK2 a procvičuji čínštinu.
Series of unfortunate events v jejichž důsledku převlékám postel. Super! Jak je to dlouho, co jsem prala povlečení? Týden?
Jdu si pro snídani. (Téměř ve 3 odpoledne...)
V obchodě mají nově něco, co vypadá jako perník. Bohužel jenom vypadá, chutná to odporně, všelijak, vlastně to nemá chuť. Odporný to má jen zápach.
A moje mango chutná mejdlově.
No dobré "ráno"!
Tahle fotka vznikla, když jsem chtěla zjistit, jestli se mi povedlo přesvědčit vlasy, aby vypadaly reprezentativně, alespoň v rámci možností.
Zrcadlo umístěné v tmavé chodbičce není vždy dostačující. 🤦♂️
V puse mám mango, který chutná jako mejdlo nebo jako prostředek na mytí nádobí. Můj výraz odpovídá chuti manga a můj vzhled tomu, jak se cítím.
A dnešní pozitiva? Přijdou příště.
----------------------------------------------
Po několika napůl probdělých nocích mám filozofické poděkování.
Děkuju rodičům. Nejenom dnes.
Děkuju, že jste mě naučili jezdit na kole.
Děkuju, že umím plavat.
Děkuju, že umím anglicky.
Díky za rok v Americe.
Děkuju za to, že si můžu nosit, co chci.
Děkuju, že nemám večerku.
Děkuju, že můžu chodit kam chci, cestovat kam chci, studovat co chci a kde chci.
Děkuju, že můžu dělat, co mě baví.
Děkuju za nekonečnou podporu.
Děkuju, že za mě řešíte záležitosti každodenního života ze světa dospělých. Záležitosti, kterým nerozumím a upřímně se mi jim ani rozumět nechce (i když vím, že bych měla.) Pojištění. Letenka. Telefon. Internet. Banka. And many more. (A mnoho dalšího.)
A maminko, děkuju, žes mě pustila do světa už podruhé. Děkuji, že jsi mě pustila.
Žádné komentáře:
Okomentovat